Mikuláše poznáte podle biskupského oděvu, dlouhého bílého plnovousu a jeho doprovodu – anděla s čerty. Tato roztomilá skupinka je v předvečer 6. prosince zvána do našich domácností, aby Mikuláš s andělem děti odměnil a čertisko pekelné umouněné je pokáralo.
Málokdo ale ví, že pramátí téhle tradice je nejspíš hrůzostrašná legenda, podle které Mikuláš údajně vzkřísil tři malé zavražděné děti, naložené zlým hostinským do sudu se solí. Ale jak už to tak bývá, šlo spíše o děsuplný příměr jedné z mnoha záslužných snah Mikuláše z Myry (cca 280/286 Patara – 6. prosince 345/352 Myra). Nikdy nesvatořečený, přesto svatý, byl Mikuláš znám už za svého života svou laskavostí a upřímnými snahami zachraňovat nespravedlivě odsouzené před popravou.
Ale vraťme se k mikulášské tradici. Ne vždy Mikuláše doprovázeli anděl s čerty. Chodíval s ním obecní policajt, ponocný nebo jiný vykonavatel moci té doby. A anděl? Ten je nejmodernějším Mikulášovým společníkem. Také ne všude je tomu s mikulášskou tradicí jako u nás. Například Američané si tradici přetvořili v komerčně úspěšný fenomén Santa Clause. Ten sice také roznáší dárky, dokonce dary, ale až v noci z 24. na 25. prosince, kdy se do domácností plíží nikým nepozorován komíny a dárečky zavěšuje na krbové římsy do ponožek. Přitom mikulášské tradice starého kontinentu bývaly vždy pestré, co kraj, to jiný mrav, a co národ, to jiná tradice. Napříč stoletími šlo vždy a především o zážitek, ne o dary. Požádejme proto strýčka Sama, ať si Santu nechá. Nám „Mikulda“ bohatě postačí.
Antonín Fridrich
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
