Osvícený vlastenec hrabě František Antonín Nostic-Rieneck měl v plánu postavit v Praze divadlo a hrát v něm německou činohru a italskou operu. Oslovil proto stavitele Haffeneckera a dva roky nato, 21. dubna před 230 lety, se na scéně divadla hrála první premiéra – měšťanská tragédie „Emilia Galotti“ od německého autora Gottholda Ephraima Lessinga.
Klasicistní budova divadla, stojícího na Ovocném trhu, tehdy pojala tisíc návštěvníků. Později se ale počet sedadel kvůli většímu pohodlí diváků snížil na 659. Další dva roky nato byl repertoár rozšířen i o českou produkci, o veselohru Gottlieba Stephanieho „Odběhlec z lásky synovské“. V Nosticově divadle vystoupil v roce 1787 W. A. Mozart a osobně dirigoval svoji „Figarovu svatbu“, která ve Vídni propadla. Nadšení Pražanů bylo veliké. Mistr se rozhodl složit pro Prahu ještě další operu: „Dona Giovanniho“. A právě tato opera Nosticovo divadlo proslavila po celém tehdejším kulturním světě.
Později odkoupili divadlo od hraběte Nostice čeští stavové (1799) a přejmenovali ho na Stavovské. Stále v něm ale hrál německý soubor. Tedy až do listopadu 1920, kdy ho během protiněmeckého pogromu obsadil český dav a budovu předal Národnímu divadlu, které necelý měsíc poté převzalo Stavovské divadlo oficiálně do své správy. V roce 1948 bylo přejmenováno na Tylovo divadlo. Historický název Stavovské nese opět od roku 1990 a dnes je druhou scénou Národního divadla. Ke Stavovskému divadlu se letos váže další krásné kulaté výročí. Před 200 lety, 1. dubna 1813, se německý hudební skladatel, klavírista a dirigent Karl Maria von Weber stal na tři roky ředitelem jeho opery.
-ler-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
