Dělnická třída představovala vždy početnou sociální skupinu. Zejména koncem 60. let 19. století došlo v českých zemích i v Rakousku k jejímu velkému rozmachu, do té doby nevídanému. S jejím rozvojem přichází nové sociální, kulturní a politické problémy. České dělnictvo se sdružuje, vznikají různá hnutí a odbory, které jsou podporovány básníky, spisovateli, učenci i tiskem. Přitom dělnické noviny a časopisy se často lišily představou o svém poslání.
Prvním dělnickým časopisem v mocnářství byl Hlásník, založený doktorem Kampelíkem. Na tento vpravdě jepičí pokus, časopis vyšel pouze jednou, zareagoval právník a ekonom František Ladislav Chleborád, který začal vydávat časopis Dělník. Zcela ale odmítal politickou angažovanost dělnictva. Mimochodem, věděli jste, že byl také vydavatelem časopisů Včela a Jednota, jejichž jména po roce 1948 nesla lidová spotřební družstva – konzumy, dnes COOP? Chleborádova opozice proto v květnu 1869, přesně před 145 lety, zakládá nový dělnický časopis – Český dělník. Ten oponuje Chleborádovým snahám, aby se dělnictvo drželo „svého kopyta“ a nedbalo politiky. S historií dělnických novin a časopisů je spojeno jméno Josefa Baráka, jenž sehrál svou roli i při vzniku Dělnických listů. V Dělnických listech jsou již patrné známky sociálnědemokratického hnutí. Barák požadoval rovnoprávnost dělníků v politickém životě, což ale bylo v rozporu se smýšlením některých socialistů ve vydavatelském sboru časopisu. To byl také důvod, proč se Barák práce v redakci po čase vzdal.
Hedvika Koubková
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
