V poslední době se setkáváme se zájmem o staré druhy ovoce a další zapomenuté plodiny. Jak oskeruše, tak i kdoule se v poslední době opět vysazují v sadech a zahradách, a to nejen ze sentimentálních důvodů a návratu k tradicím, ale i z důvodů praktických.
Jeřáb oskeruše je listnatý ovocný strom, který jako solitér dorůstá výšky až 15 metrů a jeho rozložitá koruna bývá významnou dominantou krajiny. Strom se u nás dožívá 300 až 500 let, ale například v jižní Evropě, odkud pochází, až 600 let. Patří mezi ohrožené druhy a v současné době je na našem území necelých 800 vzrostlých stromů.
Jde o teplomilnou dřevinu původem z jižní Evropy, kterou k nám přinesli valaši z Balkánu. V poslední době zažíváme nový zájem o tyto stromy, díky návratu k tradicím, ale i z praktických důvodů. Nové stromy jsou vysazovány především v moravských obcích a sadech, ale i v teplejších oblastech Čech.
Plody oskeruše je možné po očesání a krátkém dozrání ihned konzumovat, mají ovocnou chuť a skořicovou vůni. Z plodů se dělají kompoty, marmelády, ale především velmi kvalitní pálenka, které se říká oskerušovice. Dalším významným darem tohoto stromu je dřevo, které je nejtěžší v celé Evropě, je velmi pevné a používá se v truhlářství a řezbářství.
Největší oskeruše na Moravě je Adamcova oskeruše, nacházející se pod kopcem Žerotín, a v Čechách roste největší oskeruše v obci Jenčice.
Kdouloň obecná, obyčejně nazývaná kdoule, patří mezi naše nejméně pěstované ovocné stromy. Kdouloň je keř, nebo nízký strom, dosahující výšky maximálně 8 m. Její pěstování je poměrně nenáročné a sklizeň je pravidelná. Další výhodou je i trvanlivost ovoce. Nevýhodou je však neznámost kdoulí, ale i to se mění k lepšímu.
Kdoule patří mezi malvice a její plody jsou kulovité až podlouhlé, žluté barvy, podobné jablkům. Za syrova jsou velmi tvrdé a silně aromatické s citrusovou vůní. Z toho důvodu se syrové kdoule dávaly do skříně mezi prádlo, aby je provoněly a chránily před škůdci.
Kdoule se však dodnes používá v kuchyni, a to především ve Středozemí, střední Asii a na Kavkazu, odkud pochází. Slouží k výrobě džemů, marmelád, ale i jako přírodní konzervační prostředek v případě konzervace jablečného moštu.
U nás měla dříve také široké použití, a to jak v případě sladkých dezertů, kdy se kdoule upečou v troubě s jablky a podávají se přelité horkým máslem. Výborně se však také hodí při pečení masa a při přípravě omáček. Ale určitě nejslavnější je kdoulový džem, který vychází z portugalského označení kdoule, marmelo. A tak dal džem z kdoulí vzniknout mezinárodnímu slovu marmeláda. Tak až si budete mazat marmeládu na pečivo, tak si vzpomeňte na kdoule. Zároveň přikládáme recept na pravou kdoulovou marmeládu, která je snadná.
Pravá marmeláda z kdoulí
1 kg kdoulí (případně oskeruší)
2 citrony v bio kvalitě
700 g želírovacího cukru 2:1
Nastrouháme horní žlutou vrstvu kůry z omytých citronů a vymačkáme šťávu. Kdoule důkladně operme a pomocí utěrky odstraníte jemné chloupky. Očištěné plody nakrájíme na kostičky a společně s citronovou kůrou a šťávou vložíme do hrnce, přiklopíme pokličkou a přivedeme k varu. Pomalu vaříme do změknutí, cca 20 minut. Poté přidáme želírovací cukr a odklopené povaříme 5 minut. Marmeládu plníme do čistých sklenic a uzavřeme.
Marmeláda je výborná na čerstvé pečivo nebo na pečení, dobrou chuť!
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
