Vzestup i pád českého krále a moravského markraběte z rodu Přemyslovců Přemysla II. Otakara (1233–1278) fascinoval už jeho současníky. Dante Alighieri (1265–1321) ho například zmiňuje v Božské komedii. Příběh muže srdnatého a moudrého, obklopeného slávou a bohatstvím, který vládl rozsáhlé říši, a přesto zrazen padl s hrstkou nejvěrnějších na Moravském poli, však ohromuje dodnes.
Devatenáctiletý Přemysl se roku 1251 přes značný věkový rozdíl oženil s více než padesátiletou Markétou Babenberskou, vdovou po Jindřichovi VII. Štaufském. Po bitvě u Kressenbrunnu (26. 6. 1260) se nechal ale s Markétou rozvést a oženil se s vévodkyní z rodu Rurikovců, Kunhutou Uherskou. Čechy za jeho vlády jsou vrcholně feudální stát sahající až k Jadranu, což je trnem v oku novému římskému králi Rudolfu Habsburskému, takřka bezzemkovi, jehož volbu Přemysl neuznal. Je to právě on, kdo přináší soumrak moci Přemysla a přivádí jej na Moravské pole (26. 8. 1278). Přemysl zanechal po sobě království, vdovu Kunhutu i nezletilého následníka trůnu Václava II. napospas poručníkovi Otovi Braniborskému. Měl ale také tři nemanželské děti s milenkou Anežkou z Kuenringu, která byla dvorní dámou jeho první ženy Markéty. Nejasnosti kolem nároku na český trůn nemanželského syna vyřešil 21. října 1260 papež Alexandr IV. listinou, ve které legitimizoval Mikuláše I. Opavského i jeho dvě sestry, Kunhutu a Anežku Přemyslovnu, pod podmínkou, že Mikuláš a jeho potomci ztratí právo na českou královskou korunu. Mikuláš tak alespoň založil vedlejší linii opavských Přemyslovců, která vymírá až roku 1521 s posledním zástupcem, ratibořským knížetem Valentinem Hrbatým.
Antonín Fridrich
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.