Tadeáš Hájek z Hájku byl největším českým učencem 16. století. Krom astronomie se věnoval botanice, geodézii, matematice, alchymii a medicíně. Zajímal se také o politicko-náboženské a kulturní dění, stýkal se a psal si s předními humanisty své doby a tajně podporoval jednotu bratrskou. Narodil se 1. 10. 1525 (uváděno i 1. 12.) Šimonu Hájkovi, zámožnému pražskému měšťanovi, spisovateli a bakaláři svobodných umění pražské univerzity.
Studoval na univerzitách v Praze, Vídni, Bologně a Miláně, roku 1551 se stal magistrem umění a poté se v 50.–60. letech věnoval lékařské praxi a vydával tzv. minuce (kalendáře a horoskopy). Roku 1554 císař Ferdinand I. povýšil rod Hájků do šlechtického stavu s přídomkem z Hájku a Maxmilián II. Tadeáše navíc roku 1571 pasoval na rytíře. Někdy v letech 1556–1563 se věnoval vyměřování a mapování pražského okolí a připravil k vydání Mattioliho herbář (1562), doplněný vlastními pasážemi o českých botanických podmínkách (tak přispěl k tvorbě českého botanického názvosloví). Roku 1585 vydal spis o výrobě piva. Větší část tvůrčího života však strávil na dvoře císařů Maxmiliána II. a Rudolfa I. jako jejich osobní lékař. U Rudolfa ale zastával i post arbitra elegance, doporučoval a odmítal alchymisty a spravoval chod jejich dílen. Díky němu se tu mohl představit jeho přítel, dánský astronom Tycho Brahe, ale i německý matematik, astrolog a astronom Johannes Kepler (jeho příchodu se ale již nedožil). Tadeáš byl třikrát ženatý, měl tři syny, jednu dceru a zemřel v Praze 1. září roku 1600.
Tomáš Kašička
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
