Chcete-li jako český voják na domácí půdě přežít hrozící vojenský konflikt, nechte se naverbovat do vojenské pevnosti či opevnění. Tam budete mít takřka jistotu, že se střílet vůbec nebude.
Osvícený císař Josef II. rok před zrušením nevolnictví a vydáním tolerančního patentu 10. října 1780 položil základní kámen moderní vojenské pevnosti nedaleko soutoku Ohře s Labem. S mottem „Zemi k obraně – matce ke cti“ byla pojmenována Theresienstadt – Terezín. Koncem 18. století se jednalo o jeden z nejdokonalejších počinů pevnostního stavitelství. Monumentální dílo ve tvaru protáhlého osmiúhelníku s pětibokými bastiony o celkové délce valu 3 770 m a šířce 30 m v sobě skrývá 136 podzemních prostor i důmyslné bludiště chodeb v délce 30 km. Aby se stala po desíti letech výstavby plně funkční, pracovalo tu na 15 tisíc lidí, kteří spotřebovali na její stavbu asi 20 milionů cihel. Účelem pevnosti byl obranný a výstražný štít proti výpadům Pruska, kdy v případě války mělo její posádku tvořit asi 11 000 mužů. Současně u Jaroměře vznikla její „sestra“, pevnost Ples, po smrti císaře přejmenovaná na Josefov. Osud obou pevností je stejný. Nikdy nebyly obléhány, natož aby byly dobyty. Úspěšným „dobyvatelem“ Terezína se stala až povodeň 2002, jejíž následky se však podařilo postupně odstranit. Pevnost nevyužitá vojensky „posloužila“ jako žalář, věznice gestapa a židovské ghetto. Proto, jako memento i připomínka, stojí za návštěvu stále.
- Babok -
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
