„Dekretové období“ prezidenta Edvarda Beneše patří do fáze jeho poválečných ústupků s tragickým vyústěním. Dekret s pořadovým číslem 17 z 2. října 1945 o ustavení Národního soudu patří k „obzvlášť dobře vypečeným“. Česká verze Norimberského tribunálu se nakonec moc nepovedla.
Národní soud měl být instituce s orgány v Praze a Bratislavě k souzení „VIP“ zrádců a kolaborantů. Přestože obvinění měli sice právo na obhájce, trest smrti se vykonával do tří hodin od vynesení rozsudku a případná milost neměla odkladný účinek. Orgán byl určen přednostně pro prezidenta, členy protektorátní vlády, některé novináře aj. Hned v první den své činnosti 15. 1. 1946 vynesl dva tresty smrti a jeden 24letý žalář. Národní soud projednal celkem 36 žalob proti 80 osobám, 65 osob bylo odsouzeno, 15 osvobozeno. Bylo vyneseno 18 trestů smrti (z toho 3 osoby dostaly milost) a 8 doživotních trestů, 5 osob bylo odsouzeno v nepřítomnosti.
Smrt zabránila soudu výnos nad protektorátním prezidentem Háchou, ale jiní to štěstí neměli. Původně snad dobrý záměr vypořádat se s minulostí se postupně za přispění komunistů stal nástrojem jejich rostoucí moci a vyřizování účtů. Příkladem můžou být tresty 20 let těžkého žaláře pro Rudolfa Berana (předseda Agrární strany) nebo generála Jana Syrového, 15 let pro Jana Antonína Baťu (v nepřítomnosti) atd. Sám Klement Gottwald v této souvislosti prý poznamenal: „To je nesmírně ostrá zbraň, kterou můžeme podetnout samé kořeny buržoazie, kterou můžeme buržoazii odsekat tolik výhonků, že z ní zůstane pahýl.“
- Babok -
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
