Je už tomu pěkná řádka let, co jsem jako „satsakramentskej kluk ze samejch hadích vocásků upletenej“ sedával tiše jako pěna v koutku babiččiny kuchyně. S ušiskama nastraženýma jsem hltal vše, co tetky při draní peří přemlely. A že toho bylo. Kdo s kým a proč, kdo je zaručeně v pánu nebo zaručeně v tom, kdo je budižkničemu, kdo mazavka nebo kdo nebyl v kostele a tak.
Dodnes na to vzpomínám, a přestože vše odnesl čas, jen díky jejich vyprávění vím, že poutní místo Homol postavili andělé, proč stojí smírčí kříž na Skalce, proč se říká U Pavlova kříže, když tam jsou křížky dva, kde stával zámek Tišnov, nad kterým ohnivý kohout zakokrhal, nebo proč u Svídnice roste borovice kořeny vzhůru. Ale s jednou pověstí jsem si lámal hlavu léta. To si kdysi teta Jendová (strýček byl Jan) vzpomněla na moc staré proroctví o dvou Orlicích a třech Trojicích.
Dnes už vím, že ony dvě Orlice jsou Tichá a Divoká a Trojice pak kostely Nejsvětější Trojici zasvěcené. Teta mluvila o proroctví, podle kterého území mezi dvěma Orlicemi a třemi Trojicemi je místem, kde se lidem od nepaměti dobře žije, kde každý bez úhony přečká doby zlé a lidem nepřející. Pochopitelně mě zajímalo, kde hledat tenhle ráj. Už to vím. A co vy?
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
