Přemysl Otakar I. přemýšlel o nástupnictví svých synů. Prvorozený Vratislav (†1225), který žil v exilu a jemuž císař Ota IV. již Čechy propůjčil v léno, králi ale nevyhovoval. Raději by viděl na trůně Václava, syna z druhého manželství. Byl tu ale takzvaný stařešinský zákon z doby Břetislava I. o právu na trůn nejstaršího člena rodu.
V Praze se 8. června 1216 sešlo shromáždění, na kterém byl navzdory zvyklostem za krále zvolen Václav. Poselstvo vyslané se zprávou o volbě k římskému králi Friedrichu II. do Ulmu se 26. července 1216 vrátilo s listinou potvrzující volbu i nárok Václava na České království. Tak bylo fakticky zrušeno ustanovení knížete Břetislava I. „vždy nejstarší ať drží nejvyšší moc a stolec v knížectví a všichni jeho bratři nebo ti, kteří pocházejí z knížecího rodu, byli pod jeho panstvím“. Ale ani nový zákon hašteřivé Přemyslovce neodradil od budoucích sporů o vládu.
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
