Český spisovatel, dramatik, filmový režisér, nicméně původním povoláním lékař Vladislav Vančura se narodil 23. června 1891 v Háji ve Slezsku. Pokud má čtenář raději vypravěče než děj, může s jistotou sáhnout po Vančurově díle. Nesmí ho však zaskočit archaismy, stará větná stavba a složitá souvětí. Potom je odměněn poetikou, kterou tak trefně převedl na filmové plátno režisér Jiří Menzel ve snímku Rozmarné léto (1967).
Vančura prožil dětství na venkově, a získal tak lásku k přírodě i ke koním. Zato láskou ke studiu neoplýval a gymnaziální studia ukončil ve 24 letech, roku 1915. V době těžké nemoci matky opustil studia práv a stal se studentem medicíny. Absolutorium složil v roce 1921 a téhož roku se také oženil se spolužačkou ze studií, Ludmilou Tuhou. Spolu si otevřeli lékařskou praxi ve Zbraslavi u Prahy a měli dceru, pozdější spisovatelku Alenu Santorovou. Koncem 20. let se začal věnovat výhradně spisovatelské činnosti. Za druhé světové války se zapojil do ilegální odbojové organizace, ale v květnu 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven. V roce 1964 mu byl udělen in memoriam titul národního umělce. V každé z následujících dekád se některé z jeho děl stalo námětem pro fi lmová zpracování. Možná mnohé čtenáře překvapí, že vedle Rozmarného léta, Markéty Lazarové (1967), Konce starých časů (1989) či Útěku do Budína (2002) se mezi těmito díly objevil text i pro malé diváky. Příběhy Kubuly a Kuby Kubikuly se fi lmového zpracování dočkaly hned dvakrát (1955, 1973), ale většina z nás si vybaví především animované televizní večerníčky z roku 1988, jejichž výtvarného zpracování a režie se ujal Zdeněk Smetana a hlas postavičkám propůjčil Petr Haničinec.
Pavel Edvard Vančura
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
