Sportovní terminologií by se dalo říct, že křižáci „neuměli na husity hrát“ a báli se už v šatně. Zářným příkladem je bitva u Domažlic, ke které ze strachu a paniky prakticky ani nedošlo.
Ačkoliv koncentrace vojáků na obou stranách byla největší ve vzájemné historii válek (cca 100 000 křižáků proti cca 40 000 husitů), přesto samotná čtvrtá křížová výprava prakticky skončila dříve, než začala. Důvodem byla nízká bojová morálka křižáků, zmatek ve způsobu velení a přesunu vojsk a následná panika podpořená „z doslechu“ zpěvem husitského chorálu. Naopak kališníci se nacházeli na vrcholu svého bojového umění, sebevědomí čerpali z minulých úspěšných bitev v Čechách i zahraničí a táhli za jeden provaz ve vedení i mezi prostými vojáky. Husité u Domažlic místo samotného boje spíše pronásledovali vystrašené prchající protivníky do Bavor, sbírali jejich výzbroj a cennosti a při tom jich (vzhledem k celkovému množství) ne příliš mnoho zabili. Významný podíl na jejich úspěchu má jejich vůdce Prokop Holý, který dokázal zorganizovat a přesunout početné vojsko od Berouna během dvou dnů a z pohledu vojenské taktiky mistrně využít psychologické převahy. Vítězství mu otevřelo cestu k diplomatickému řešení a v konečném důsledku přijetí Basilejských kompaktát a uznání části husitských požadavků katolickou církví.
foto: Husité pronásledují Němce po bitvě u Domažlic, původní reprodukce obrazu Věnceslava Černého © Wikimedia Commons
– babok –
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
