Měření je činnost stará jak lidstvo samo. Už v nejstarších dějinách měli lidé potřebu měřit, vážit a porovnávat. A aby to bylo možné, bylo nutné zvolit vhodné jednotky. V průběhu historie jich bylo používáno mnoho. Avšak jejich defi nice byly nedokonalé a nejednotné. Některé státy, města i významná tržiště dokonce používaly své míry.
Snahy o sjednocování měrných soustav v Evropě se začaly projevovat od 18. století. Přispěl k tomu rozvoj techniky, vznik mnoha vědních oborů a rozšíření mezinárodního obchodu a výroby. Na území habsburské monarchie byl několikrát učiněn pokus o sjednocení vah a měr. Nikdy však k němu úplně nedošlo. Marie Terezie vydala nařízení a od roku 1764 platila tzv. tereziánská (vídeňská) soustava měr a vah. Nejznámější délkové míry té doby byly palec, dlaň, stopa, sáh nebo loket. Jako první nařídila sjednocení měrných soustav revoluční Francie. V Paříži byla v roce 1875 podepsána první Mezinárodní konvence o metrickém systému, kterou podepsalo i Rakousko-Uhersko. Metrický systém je založen na dvou pilířích – na pojmu metr a na dekadickém (desítkovém) počítání jeho násobků a dílů. V roce 1871 byl zákonem ze dne 23. července ve všech zemích Předlitavska, tedy i na území Čech, Moravy a Slezska, zaveden jednotný metrický systém. Zákon byl novelizován v roce 1876, 1884 a 1893 a platil až do roku 1962. Zákon stanovoval materiály na zhotovení měrných nádob, jejich rozměry a tvary, způsob cejchování atd. Ve veřejném životě nová metrická soustava začala platit 1. ledna 1876, tedy ve stejný den, odkdy vstoupila v platnost i metrická konvence.
foto © Wikimedia Commons
Marie Kulinkovská
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
