Také se vám vybaví ono vzrušující dobrodružství, když jste jako žáci a žákyně první třídy s pocity objevitelů s každou stránkou slabikáře odhalili nové písmenko, slabiky a dokonce věty? Jak jste se dmuli pýchou, když se z vás po deseti měsících stal čtenář?
Slabikáři dal jméno vzdělanec Jan Blahoslav, který se také osobně podílel na jeho prvním vydání v českých zemích v Prostějově roku 1547. Významný příspěvek k výuce čtení přináší Jan Amos Komenský ve formě hláskovací metody v dílech Orbis pictus, především v jeho části Živá abeceda. Analyticko-syntetická metoda učení čtení (od hlásek a písmen ke slabikám a slovům) se v průběhu historie ukazuje jako nejefektivnější. Další rozvoj přináší 19. století v podobě Malé čítanky (1841), Knihy maličkostí (1880) a Slabikáře národního (1881). Velkou popularitu a titul lidový i národní si počátkem 20. století získal Slabikář autorů Frumara a Jursy (1898), především zásluhou obrázků Mikoláše Alše. V meziválečném období se děti na školách učily zejména podle Poupat od Josefa Kožíška. Mezi dalšími slabikáři je asi nejznámější ten Červený od Václava Junka, používaný do roku 1975, a jeho následník Slabikář ABC Oty Janečka, který v roce 1977 zvítězil na Mezinárodní výstavě knih v Lipsku v konkurenci 130 slabikářů z 31 zemí světa. Nové trendy a slabikáře se objevují po roce 1989, kdy asi nejznámějším je Slabikář Jiřího Žáčka s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Naše slabikáře nám svět závidí, protože spojují vysokou kvalitu didaktickou a estetickou.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
