Dítě dnes často usíná visíc na nabíječce ve snaze dostat se na co možná nejvyšší úroveň hrané hry. Naštěstí jsou ještě postýlky, kde v rohu sedí plyšový medvídek a čeká na dětské objetí.
Hračka byla součástí dětství od nepaměti. Figurku zvířátka, vojáčka nebo panenky dětské dlaně svíraly už v antickém Řecku, jen suroviny na jejich výrobu byly především hlína či dřevo. Naprosto nadčasovou byla Čína, odkud pochází například improvizovaný dřevěný koník nebo diabolo (ďábel na dvou hůlkách), které dnes prochází renesancí. Dřevěná hlava koníka na tyči se při projížďce dějinami těšila největší slávě ve středověku, protože vývoj hraček byl v té době značně ovlivněn válkou. Od 16. století se hračkářství stalo řemeslem, a to především díky zakázkám šlechty. Ve století 17. se objevily také první domečky pro panenky. Mezi střední a chudé vrstvy se vyrobená hračka dostala až s průmyslovou revolucí. Zlatou érou pro hračky byl přelom 19. a 20. století, kdy se staly zmenšeninou světa dospělých. Vznikaly první plechové modely aut, vlaků, traktorů, parních válců... nebo první stavebnice. V minulém století se pohled na hračky změnil a přinesl nástroje psychologie a sociologie. Dnešní děti pak vyměnily ve svých dlaních hračky za elektroniku. Budoucnost ukáže, zda to byla správná cesta.
Filip Kahoun, foto © redakce
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
