Odhalování smrti a příčin lidského utrpení je staré jako lidstvo samo. Stejně jako touha po překročení přirozených hranic bytí, které vede k magii. Odtud je už jen krůček k čarodějnictví.
Dávné snahy objevit neznámé nám dodnes připomíná Valpuržina noc, (také filipojakubská nebo Beltine), která se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Jedná se o prastarý lidový obyčej, zvláštní svátek, noc, kdy se lidé scházejí u velkých ohňů, slaví příchod jara a od nepaměti pálí na hranicích čarodějnice.
Jedná se o noc magickou, původně slavenou o úplňku, který byl přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Tato noc byla pokládána za jeden z největších pohanských svátků a naši předkové věřili, že se o této noci čarodějnice slétají na čarodějnický sabat. Hlavním smyslem starobylého lidového zvyku ale nebyla oslava magie, ale plodnosti. Tento původně pohanský svátek byl později christianizován a zasvěcen svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám. Oslavoval se konec temnoty a počátek nového ohně života.
Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.
Veronika Kočová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
