Zdena Opatrná, Květa Tarantová, Věra Komárková a Jarmila Očásková, známé jako „Šlápoty“, byly české horolezkyně, které se rozhodly doslova a do písmene si zajít na olympiádu v Mexiku. To se jim také podařilo. Přestože se na cestu vydaly v pátek 13. října 1967.
Vše začalo v roce 1966 v pražské vinárně Dubrovník, kde Věra s Jarmilou vymýšlely, kam by se vydaly, kam by jako horolezkyně vylezly. A tu někdo z přísedících v žertu nadhodil, co se třeba vydat na olympiádu do Mexika? Proč ne, řekla si z recese děvčata, ale jak? Jednoduše pěšky, po svých. A tak se vypravily na cestu – nakonec vyrazily čtyři a jediným pravidlem bylo „chlapy nebereme“. Tak se Šlápoty, jak si dívky říkaly, vydaly na svou výpravu v pátek 13. října z pražského Staroměstského náměstí. Cíl byl jasný, dojít do Mexiko City přesně za rok, tedy 13. října 1968, a být svědky XIX. novodobé, díky válkám ve skutečnosti XVI. olympiády.
První den došly do Velkých Popovic, druhou noc přespaly ve Vlašimi a tak postupně směřovaly k Vídni. V Rakousku hodně pršelo, přesto v jeho druhé části překonaly 362 kilometrů za deset dní. Německo bylo naopak velmi pohostinné a Šlápoty mohly na náklady olympijského výboru spát a jíst v hotelích. Nechyběla ani teplá sprcha, o které se jim mohlo později jen zdát. V Mnichově je čekala záplava novinářů a ony si připadaly jako fi lmové hvězdy. Německou, 324 km dlouhou etapou šly devět dní. Po měsíci chůze a 941 km v pátek 17. listopadu překročily v Kostnici hranice do Švýcarska. Před Curychem zdolaly první tisícovku a napříč Švýcarskem, ve čtvrté, pro horolezkyně té nejkrásnější etapě ušly 382 km za jedenáct dní. Ve Francii se jim zhoršilo počasí, ale i ochota lidí, kteří netušili, kdo jsou a kam a proč jdou. Prožily tu ale Vánoce i silvestra. Svou druhou tisícovku překonaly 29. prosince, třináct kilometrů před Paříží, a poté si šest dnů odpočinuly na našem velvyslanectví.
Francie jim zabrala 43 dnů ke zdolání 1 840 km. Již 14. ledna 1968 měly za sebou 2 286 km a v Calais se nalodily na trajekt. Téhož dne přistály v britském Doveru a za dva dny byly v Londýně. Poslední evropská – šestá etapa jim trvala 26 dnů, během kterých ušly 334 km.
Poté ale vyvstala otázka, jak se levně dostat z Evropy na americký kontinent. Po dlouhých 18 dnech plavby přes oceán se nakonec vylodily v kanadském Montrealu, přestože původně chtěly do New Yorku. Zbývající trasu do Nového Yorku zdolaly autem, odkud vyšly 13. března 1968 na téměř pětiměsíční pouť napříč Spojenými státy. K mexické hranici to měly 3 840 km a USA opouštěly s 6 582 kilometry v nohách.
Poté na ně čekalo velkolepé přivítání v Mexiku. Po cestě, kterou měly za sebou, se staly populárními a zájem Mexičanů byl nebývalý. V té době se ale také v městečku Santa Catarina dozvěděly o událostech, které se doma odehrávaly po 21. srpnu. Do cíle jim zbývalo pouhých 800 km a ony se nehodlaly vzdát. Naopak, mexickou etapu v délce 1 193 km prošly za mohutného povzbuzování mnoha fanoušků. Do Mexico City vstoupily 29. září 1968. Šlápoty během své pouti ušly 7 775 km, to je asi 32 km denně, a přestože do cíle došly, díky rozhodnutí tehdejších sportovních mocipánů olympiádu vůbec neviděly.
Lucie Sládková
foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
