Jana Henychová v Norsku jede velký závod na 1000 km

JANA HENYCHOVÁ DOSÁHLA SE SVÝM SPŘEŽENÍM CÍLE – 1060 KM V LEDOVÉM NORSKU
Jako první cizinka v historii slavného závodu Finmarkslopet dosáhla dnes brzy ráno Jana Henychová cíle a se svými 8 psy dokončila trať závodu dlouhou 1060 km. Stala se prvním Čechem, ale současně i jedinou ženou mimo místní Norky, jež se postavila na trať severského závodu se psím spřežením a také jej dokončila. GRATULUJEME!

Cesta 1060 km trvala našemu týmu 8 dní a 16 hodin, Jana vyjela v sobotu 7.března se 14 sibiřskými husky, po cestě zdolávali nesčetně nástrah – od počasí a těžkého terénu až po samotu, únavu, a ztrácení důvěry v sebe sama. Do Alty, cíle závodu, dojela s 8 psy v pondělí ráno 16.března ve 4 hod a 10 min.

Podle Jany byla tahle cesta hlavně velkou zkouškou vzájemného vztahu mezi ní a jejími psy: „Byla to otázka důvěry. Já musela věřit sobě i jim a oni zase mně. Podle mne je tohle nejdůležitější.“, řekla po dojezdu do cíle, „jsme jeden tým a tento vztah se buduje roky. Znám mushery, kteří si mohou dovolit kvalitní smečku jen tak prostě koupit. Ale to úspěch nezaručí. Všechno se koupit nedá.“ Vypadá to, že právě taková situace potkala jednoho ze závodníků, který ukončil závod relativně brzy po startu.
Na start 1000 km trati se letos nakonec postavilo celkem 36 týmů. Naprostá většina je z Norska (celkem 24 týmů). Pouze 7 týmů bylo odjinud než ze Skandinávie. Jana Henychová mezi nimi. Do cíle dojela jako poslední, ale s obrovským obdivem a podporou místních lidí a některých kolegů musherů. Celkem 5 týmů závod vzdalo.
V loňském roce po návratu z 500 km trati Jana řekla: „Moji psi jsou moje rodina, moji přátelé. Dožijí tedy v mé společnosti. Na velké závody máme tak maximálně tři roky, pak už budou všichni příliš staří na takové výkony. Bude to sám o sobě úspěch dokázat psy na tuto vzdálenost připravit a zorganizovat vše potřebné kolem. Vím, že jenom postavit se na start se 14ti psy po boku nejlepších musherů na světě mi bude velkou poctou!!!“ Jana naplnila svůj sen a nejen že se postavila na start, ale zdolala všechny kilometry tohoto drsného závodu.
Přímou pomocí a oporou Janě při závodě byli – Juraj Potoček, musher ze Slovenska a Karel Zadrobílek, lékař z Hradce Králové, který zde plnil mj. funkci fotografa a kameramana. Oba se o Janu výtečně starali.

Poděkování patří i jim, stejně jako desítkám dalších, kteří Janě fandili na dálku a sledovali její cestu na webu.

Reportáž:
Jana Henychová, je od 7. března na trati nejdelšího a nejnáročnějšího závodu psích spřežení v Evropě Finnmarkslopet. Janě držíme palce a můžete sledovat její dobrodružství s námi.
Aktualizováno průběžně.

Průběh závodu:

16.března ve 4 hod a 10 min. CÍL!

15.3.09
Jana Henychová se blíží k cíli na 1060 km dlouhé trase. Stále pokračuje s 8 psy. Dnes večer by měla se svou psí smečkou dorazit do Jotky,v tu chvíli budou mít v nohách již 1007 km. Do úplného cíle jim však ještě bude zbývat 53 km, a pokud vše dobře půjde a všichni budou zdraví, mohli by do norského městečka Alta, kde je cíl závodu, dorazit v pondělí 16.března po ránu.

Jana je sice unavená, na cestě je již více jak týden a spala vždy tak maximálně 4 hodiny, ale zvládá to skvěle. Chtěli jsme ji povzbudit – Jano, teď už to dojedeš! Na to jen suše reagovala – Ani mi nic jinýho nezbývá, jiná cesta do Alty nevede…
Náš český tým je posledním spřežením na trati, ale má obrovskou podporu od místních lidí, ostatních musherů i organizátorů. Sama říkala, jak bylo skvělé, když o půlnoci dojížděla do jedné kontrolní stanice a čekali tam místní lidé i s dětmi, aby ji povzbudili. Od neděle má Jana v saních GPS tracker, který instalovali organizátoři závodu a my ji tedy můžeme sledovat on-line.

13.3.09 14:40 hod
Jana vyrazila z Varangerbotn dnes před polednem. Ještě před tím ji přišli do stanice navštívit místní obyvatelé a popřát hodně sil do dalších kilometrů! „Bylo to úžasné setkání“, smála se pak Jana. „Dokonce jsem využila své znalosti ruštiny, jsme blízko ruských hranic.“ Janu rozesmál a velmi potěšil skvělý dárek, který od místních dostala – benzínový vařič do super extrémních podmínek pro polární expedice. „Je to vařič MADE IN CCCP, ten bude fungovat!“, libuje si Jana. Bylo znát, že setkání pro ni bylo vzpruhou. A že ji bude potřebovat! Před naším týmem je ještě 364 km a každý bude stát více a více úsilí. Tak do toho!

13.3.09 9:20 hod
Jana se teď ráno sice unavená, ale očividně v dobré náladě, ozvala z další kontrolní stanice Varangerbotn. Tam dorazila dnes brzy ráno po půl páté. Během hodiny se už ale opět chystá na trať, pokračuje s 10 pejsky. Podle Jany byla noční jízda náročná, chvílemi byli psi unavení a moc se jim nechtělo: „Po cestě jsme narazili na zbytek slámy, který ležel jen tak u trati, psi se k té kupičce vrhli a chystali se zalehnout. Jindy ale letěli jak o závod, asi někde větřili zvěř a já měla co dělat, abych se udržela na saních““, říká Jana. Velkým zážitkem pro ni bylo, když v nejsevernějším bodě trati přejížděli po zamrzlém fjordu, označené velmi prostě Arctic Ocean. „Vjeli jsme na ledovou plochu a úplně se mi zatajil dech.“, líčí Jana úsek, kdy spřežení přejíždělo kousek po zamrzlém oceánu. Před naším českým týmem je teď 70 km do místa Sirbma, ale těší se na pozvání na čokoládu od Zdenka.

12.3.09 10:00 hod
Jana po půlnoci vyjela zpět na trať a překvapivě rychle dnes ráno dojela do další kontrolní stanice Neiden!

11.3.09 19:00 hod
Přesně tak – Jana úspěšně, ale se zpožděním oproti plánu, dorazila do Kirkenes. Po cestě se zdržela několik hodin, když se spřežením ztratila oficiální trasu. Mezi týmy však nebyla na tomto místě jediná. Pejsci jsou v pořádku a Jana zdravě nakopnutá, jak si asi umíte představit. Raději se jí klidit z cesty. Plánuje kratší přestávku a hurá zpátky do Alty. Právě teď jsme totiž v polovině.

11.3.09 07:20 hod
Jana se ozvala z trati. Bivakuje na 60. km mezi Nieden a Kirkenes, někde u ruských hranic. „Je tu strašná zima, tak -30 oC, všechno se zalepilo. Ale mám radost, po dvou měsících konečně vidím vysoké stromy!“, říká Jana a snaží se rozpustit sníh, aby mohla dát psům nažrat a dopřát jim tak tříhodinový odpočinek.

11.3.09 01:30 hod
Jana se před chvílí vydala dál na cestu s 11 psi ve spřežení. Ve stanici nechala již všechny mladé pejsky – Ice a Fandu, před tím již Anetku. Odvedli skvělý kus práce, dál běží zkušení tahouni. Je jasná noc, teplota -20 oC a před naším týmem je nejdelší úsek v celém závodě – 120 km do Kirkenes. Jde do tuhého – teprve pak totiž budou jen v polovině! Závod musely vzdát již tři týmy.

10.3.09 12:20 hod
Český tým dorazil do Nieden dnes ráno v 7:25 hod. Jana i 13 psů, kteří zdolali poslední úsek 95 km za necelých 11 hodin, se chystají na delší odpočinek, byli na nohou celou noc. Ptala jsem se Jany, zda je to záměr nebo prostě okolnosti, že vždycky jede v noci: „V noci se nám jede docela dobře. Ráno pak koukám kolem sebe, kudy to vlastně jedeme, a jsem ráda, že to v noci nevidím, protože by mě to ubíjelo. Vypadá to jako měsíční krajina s vrstvou ledu, prostě konec světa, nikde nic. Já si v noci představuju vysoké stromy.“

9.3.09 20:55 hod
Jana opustila stanici v Taně asi před půl hodinkou a pokračuje dál. Má před sebou 95 km do místa Nieden, kam dojede zítra dopoledne. Jede se 13 pejsky, v Taně nechala dvouletou fenku Anetku, která až dosud běžela jak o závod (vždyť taky ano:-). Pro zajímavost, jenom nazouvání botiček zabralo před odjezdem více jak hodinu.

9.3.09 12:30
Tak a je to tady – novinky z trati! Jana vyjela se spřežením z Levajok v půl jedenácté večer. Úsek 110 km do Tany urazili za 10 hod, 48 min. Podle jejích slov se zprvu jelo báječně, ale pak přišel zlom: „Kolem 2. hodiny ráno jsme zažili pár kritických chvil. Na vrcholcích kopců bylo -20 oC a přišel silný vítr. Vichřici jsem už zažila několikrát, ale tohle byla krize! Vánice ve tmě, nebylo nic vidět, tápali jsme a hledali trať, několikrát se vraceli.“ Vydrželi a po překonání problémů se spřežení rozběhlo svižným tempem, bylo vidět, že mají na to dojet do Tany na jeden zátah. Pejskové teď odpočívají, dostali pořádnou dávku krmení a péče. Jana zvažuje, že některé z nich nechá na kontrolním bodě a dál bude postupovat s menším počtem psů. Bude sice pomalejší, ale neohrozí přece nikoho ze svých psích miláčků!

9.3.09 9:45 hod
Neuvěřitelné! Oproti očekávání Jana dorazila se všemi psy v pohodě do Tany (323 km) o několik hodin dříve, než plánovala a dokonce bez uvažovaného odpočinku na trati. Vypadá to, že všichni členové týmu jsou v pořádku. Jakmile zjistíme více informací, budeme informovat.

8.3.09 23:30 hod
Jana se nakonec rozhodla prodloužit přestávku v Levajok na 12 hodin – potřebovala ji jak ona, tak psi. Na trasu se opět vydala asi před hodinou, ve 22:36 a před sebou má náročnou, 110 km dlouhou etapu. V Taně, která je dalším kontrolním bodem, tedy můžeme Janu s jejími husky očekávat nejdříve za 11 hodin, tedy v pondělí kolem poledne. Může se ale stát, že se Jana rozhodne pro odpočinek na trati a do Tany dorazí ještě později.

8.3.09 12:40 hod
Celý český tým v pořádku dorazil do další stanice Levajok, mají za sebou 213 km. Před nimi je 847 km (celá trasa totiž měří 1060 km) a tři nejdelší úseky, každý přes 100 km. Jana plánuje v Levajok delší přestávku a 4 hodinový spánek, který jí na minulém úseku chyběl a dva krát se jí „podařilo“ usnout a vypadnout ze saní. Naštěstí byla přivázaná a všechno je ok. Právě obědvá topinky se slaninou (podle Jany to je ale večeře…) a chválí si, jak je o ni postaráno. Na trať se opět vydá dnes večer. Jana zdraví a děkuje všem za podporu.

8.3.09 00:30 hod
Jana právě přijela do Skoganvarre – ona i psi jsou v pořádku. Zažili nepříjemný sjezd kamenitým terénem těsně před kontrolním bodem. Počasí není ideální, je velmi teplo, -2 oC a mírný vítr. Jana všechny zdraví.

7.3.09 15:50 hod
Jana jede se spřežením se 14ti psy. Před několika minutami (15,42 hod) projela prvním kontrolním bodem v Jotce (53 km od startu) bez zastávky. Očekáváme, že nad ránem, kolem 4. hodiny dorazí do dalšího bodu Skoganvarre, vzdáleného 72 km od Jotky a celkem 125 km od startu. Počasí – na trati se očekává jasná noc a mírný mráz -2 oC

7.3.09 12:00 hod
Jana vystartovala na trať 1000 km právě teď, 7.3.09 přesně ve 12,02 hodin. Cestu odhaduje přibližně na 8 dní a první kontrolní bod ji čeká v Jotce, vzdálené 53 km.

Jana Henychová, která se v březnu chystá na start nejdelšího a nejnáročnějšího závodu psích spřežení v Evropě Finnmarkslopet, je už od ledna v Norsku a trénuje – jak bezpečně projet po málo zamrzlém jezeře nebo jak naopak přežít obrovské mrazy. Na sever Evropy dorazila skoro dva měsíce před závodem, jež startuje 7.března, trénuje psy, ale hlavně sebe a svou vůli.

Během uplynulého víkendu si například jen tak zkusmo zajela místní závod na 240 km s povinnou pěti hodinovou přestávkou. Původně malá sportovní událost byla nakonec pro Janu a celou smečku obrovským ponaučením a velkou zkušeností. Ve třicetistupňovém mrazu musela závod málem předčasně ukončit. Nakonec ale dojela se všemi psy a na webových stránkách www.huskies.cz si můžete přečíst, jaké patálie se na trase přihodily.
Sama Jana o akci říká: „Teplota během závodu klesla až na -30oC, ale na hřebenech hor bylo i chladněji. První kolo 120 km jsme jeli šílenou rychlostí, ale druhá část závodu byla složitá, psi nechtěli kupředu, silný mráz komplikoval vše, co jsem udělala. Do cíle zbývalo 95 km a já zvažovala, jestli nemáme otočit a jet zpět. Ale ne! Jedeme dál, v tomto závodě sice o nic nejde, trénujeme ale motivaci. Prostě to dojedeme! Začíná se stmívat a psi se najednou opět rozjíždějí. Dojíždíme do cíle po 28 hodinách. Z 21 závodníků jich to 10 zabalilo. Jedna z norských závodnic skončila s těžkými omrzlinami rukou. My jsme byli poslední, kdo dojeli. Mám omrzlé prsty na pravé ruce a nos. Už vím moc dobře, co jsem udělala špatně a co je třeba nachystat líp. Psi jsou v naprosté pohodě. Tento závod nebyl o najetých kilometrech, ale o tom vydržet...“

Fakta a čísla závodu Finnmarksløpet 2009 K závodu je zaregistrováno celkem 106 závodníků, z toho 46 týmů je přihlášeno na 1000 km a 60 týmů na trať 500 km. Z počtu 106 týmů je 89 Skandinávců, zejména domácích Norů. Česká republika má jediného reprezentanta – Janu Henychovou.
Startuje se 7. března 2009 v městečku Alta na severu Norska.