Budoucnost umělecké knihy je zajištěna
Rozhovor s Rudolfem Leškou
Přestože současná společnost žije čím dál tím více v digitálním světě, tak se naštěstí ještě pořád najde podstatná část čtenářů, která si raději otevře tištěnou knihu. Do ní se řadí i Rudolf Leška a jeho dva společníci Martin Nedvěd a Lukáš Novosad, kteří propadli kouzlu krásných a kvalitních tištěných knih natolik, že se rozhodli uvést v život nakladatelství Teapot, kde se ve volném čase věnují vydávání bibliofilií.
Vy i Vaši dva společníci jste každý z jiné branže. Kde se tedy vzala myšlenka na vlastní nakladatelství?
Nakladatelství založil v roce 1990 pan Vladimír Beneš pod názvem Bonaventura. Patřil jsem mezi jeho zákazníky a když avizoval, že by nakladatelství rád prodal a odešel do penze, myšlenka se mi zalíbila, byť mám jinak svou vlastní advokátní praxi. Nadchli se pro ni rovněž mí dva společníci, Martin Nedvěd, jinak majitel úspěšného hudebního vydavatelství, a Lukáš Novosad, bohemista a sorabista, předseda Společnosti přátel Lužice. Zdálo se nám hezké, že bychom po sobě mohli zanechat takové krásné artefakty, protože v našich profesích se nám to nepřihodí.
Proč jste zvolili právě název Teapot – čajová konvička?
Původní název Bonaventura se nám líbil, ale současně se nám zdál trochu starosvětský, a proto jsme se rozhodli jej nadále používat pro název naší profilové edice. Novým pojmenováním nakladatelství jsme však chtěli radikálněji promluvit. Teapot by měl evokovat libé pocity spojené s vychutnáváním si doušku čaje při dobré knížce.
Říká se, že nelze soudit knihu podle obalu. U vás je tomu ale asi jinak, že?
Já si věru knihy kupuji podle obalu. Dívám se na ně víc jako na výtvarné dílo. To samozřejmě nesmí znamenat, že by měl být obal bez obsahu. O co usilujeme v našem případě – a tím se od některých bibliofilií lišíme – je to, aby byla výtvarná forma a vnější úprava konceptuálně propojena s obsahem díla.
Podle čeho si vybíráte tituly?
Máme dvě ediční řady. Velkému čtvercovému formátu edice Bonaventura dominují závažné tituly české provenience. V menší edici Teacup uvádíme pestré tituly domácí i cizí, literaturu spíše k potěše, než k hlubokému literárnímu zamyšlení. Ediční řád existuje v obrysech, ale ty se ladí většinou až s výtvarníkem, který je na knihu osloven a který od nás dostane vždy více nabídek textů ke zpracování.
Kolik lidí se podílí na jedné bibliofilii a jak je to časově náročné?
Jedna naše kniha se obvykle vyvíjí rok, někdy déle, a pracuje na ní až 10 lidí. Je to náročný proces, který začíná diskusí s osloveným výtvarníkem nad více díly, pokračuje vypořádáváním práv, schůzkami grafika (obvykle Johana Kratochvílová ze Studia Signatura) a autora, pak se prochází dlouhou fází experimentování s různými novými materiály, u knihaře se vyrábí maketa a teprve posléze lze knihu zveřejnit.
Komu jsou vaše knihy určeny? Provedením ale i cenou se poměrně dost odlišují od běžné nabídky v knihkupectví.
Je pravdou, že naše knihy zdánlivě levné nejsou, ale není to pravda celá. Například Vzpoura sládků obsahuje čtyři barevné litografie Jana Švankmajera, z nichž každá by se na trhu prodala za 10 – 13 000 Kč, ale kniha stojí „pouze“ 26 990 Kč a obsahuje spousty práce dalších lidí vedle výtvarníka. Naši čtenáři jsou nicméně různorodí. Většinou se jedná o členy střední třídy, kteří si na knihu třeba i odkládají. Navíc ví, že knihy jim nabízíme za výrazně nižší cenu krátce předtím, než je začneme prodávat na volném trhu, takže ti aktivní pak dosáhnou na velikou úsporu.
Jaký máte vztah k elektronickým knihám?
Elektronické knihy jsou budoucnost knižního trhu a sám jich mám několik koupených, ale obecně věřím, že budoucnost umělecké knihy je zajištěna. A i já sám preferuji tištěné knihy před elektronickými.
Na čem v nakladatelství momentálně pracujete?
Teď chystáme s Evou Havlovou, t.č. studentkou vysoké školy v Lipsku, vydání její knihy Prozíravý tarot doprovozené sadou karet z linorytů jakožto originálů. Jako autorský projekt už byla kniha oceněna v anketě Nejkrásnější české knihy roku 2019 a těšíme se, že soubor můžeme vydat jako dokonalou bibliofilii.
Tereza Blažková, foto © Archiv Rudolfa Lešky, Jan Rasch
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
