Dlouhý divadelní půst chceme vynahradit ve velkém stylu
Rozhovor s Milanem Heinem
Již čtvrt století se v Divadle Ungelt koncentrují výjimečné herecké osobnosti v komorních inscenacích, jež se těší velké divácké přízni. Svůj sen o vlastním úspěšném divadle si tak principál Milan Hein splnil na maximum, přestože ho v současné době ohrožuje koronavirová pandemie.
Proč jste se před 25 lety rozhodl založit vlastní divadlo?
Když se v listopadu 1989 změnil život v české společnosti, řekl jsem si, že se změní i život můj. Zrodil se sen o vlastním divadle. Sen o činoherní scéně pro stovku diváků, která bude uvádět komorní hry pro dvě až tři postavy, jenž, budou hrát nejlepší čeští herci. Předobrazem pro mě bylo Divadélko v klubu na Kladně a Divadlo Reduta v Praze. Tam mně jako herci bylo nejlíp...
Po vzniku Divadla Ungelt jste vyměnil herectví za principálství. Nemrzelo vás to někdy?
Mým nejdůležitějším rádcem před otevřením divadla byl pan Miloš Kopecký. Řekl mi: ,,Jako herec jste díru do světa neudělal, není divu, pane Heine, homosexuál a Žid v socialismu prorazit nemohl. Teď se zaměřte na vybudování prestižního divadla, máte na to, a až se vám to podaří, rád si s vámi ve vašem divadle zahraji.” K tomu bohužel nedošlo, pan Kopecký mi zemřel čtyři měsíce po otevření divadla. Já jsem pak dlouhá léta divadlo opravdu nehrál, odmítl jsem i pár nabídek na velké role v televizi a ve filmu, protože jsem musel pečovat o chod divadla úplně sám. Dnes má Ungelt svého jednatele Martina Šimka, svého uměleckého šéfa Pavla Ondrucha a provozního šéfa Jiřího Pritze. Řekl jsem si: ,,Známých herců je dost, dobrých divadel málo.” Rozhodl jsem se určitě správně. Nemrzí mě to. Hraji až teď na stará kolena v americké hře Housle v režii legendárního Ladislava Smočka s Jirkou Langmajerem a Pavlem Liškou... Pokud vás zajímá historie našeho divadla, dočtete se o ní v knize Moje čtvrtstoletí s Divadlem Ungelt, která nedávno vyšla.
Repertoár vašeho divadla se skládá převážně ze zahraničních titulů. Neplánujete se více zaměřit na autorskou tvorbu?
Neplánujeme. V Praze je dost jiných divadel, zaměřujících se na českou autorskou tvorbu. My se léta zaměřujeme na komorní hry s poutavým příběhem, nabízející výjimečné příležitosti výjimečným hercům. Jedná se většinou o anglosaskou dramatiku. Na původní hry současných českých dramatiků se bohužel do Ungeltu nechodí, zkoušeli jsme to.
Divadlo Ungelt má neuvěřitelnou atmosféru. Čím to je?
Janička Štěpánková říkávala, že takový genius loci jako má Divadlo Ungelt, nemá žádné jiné divadlo na světě. Nachází se ve sklepních prostorách z 11. století pod věžičkami Týnského chrámu v sousedství Staroměstského náměstí v nádherné Praze. A diváci v něm mají herce na dosah. Společně s nimi dýchají...
Byly pro vás náročnější nejisté začátky vašeho divadla, anebo současná situace, kdy se nemůže hrát?
Současná situace je nejkritičtější. Nevíme, jestli přežijeme. Nebudeme - li moci hrát na Letní scéně, nepřežijeme.
Na co se mohou diváci těšit, až se Divadlo Ungelt opět otevře?
Hned jak to bude možné, diváci spatří již nazkoušenou hru ověnčenou Pulitzerovou cenou Dobrou noc, mami. Před pětadvaceti lety se Ungelt právě touto hrou otevíral. Taťjana Medvecká a Lucie Štěpánková v ní podávají životní výkony. Po tomto strhujícím psychologickém dramatu nabídneme divákům oddechovou grotesku. Táňa a Vojta Dykovi se zamilovali do komedie německého autora Freda Apkeho Slepice na zádech a já věřím, že diváci se v této komedii zase zamilují do této vzácně sehrané charismatické dvojice. Spoustu plánů máme i na sezónu 2021/2022. Coby režisér se k nám vrátí Marek Němec – s Radkem Holubem a Jirkou Hánou se ponoří do irské hry Zpívat jako Gigli. A poté Bára Štěpánová s Ondrou Brouskem odvypráví divákům příběh nejhorší zpěvačky všech doby Florence Foster Jenkinsové. To bude nepochybně originální inscenace, neboť v americké hře Stephena Temperleye Vzpomínka je plno živě interpretované operní a jazzové hudby a Ondra Brousek je famózní muzikant. Pozoruhodná bude ovšem také první spolupráce Ungeltu s velikánem slovenského divadla Martinem Hubou. Pan Huba bude u nás režírovat Jiřího Langmajera a Jiřího Dvořáka ve francouzském dramatu Falešná nota. Našim divákům chceme dlouhý divadelní půst vynahradit ve velkém stylu!
Tereza Blažková, foto © Jan Malíř
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
