LOUTKÁŘ SRDCEM I DUŠÍ
Do podivuhodného světa divadla ho uvedl bohémský dědeček Adolf, jenž se snažil svého vnuka vzdělávat v kultuře i v životě. Naučil ho číst, hrát mariáš, koupil mu loutkové divadlo a také ho vodil do Říše loutek. Setkání s pimprlaty se mu stalo natolik osudné, že je až s podivem, že se nakonec etabloval v činoherním herectví.
Ilja Racek se narodil 24. června 1930 v Praze do rodiny středoškolského profesora. Nebylo tedy divu, že jeho studijní kroky vedly právě na gymnázium. Cesta to byla nejen pro tatínka, ale především pro samotného studenta velmi trnitá. Z věčných reparátů a toulek za školou se Ilja snažil vysvobodit přihláškou na konzervatoř. Napoprvé však u talentových zkoušek neuspěl. Podruhé zkusil štěstí v roce 1947 a na vysněnou Pražskou konzervatoř, která se o rok později přetransformovala na DAMU, byl nakonec přijat. Během studií statoval v Národním divadle a také se prvně objevil před kamerou ve filmu Návrat domů.
Za své první angažmá si Ilja Racek zvolil v roce 1950 Krajské oblastní divadlo v Olomouci, přestože získal nabídku z Divadla na Vinohradech. Olomouckých divadelních prken si ale dlouho neužil. Musel nastoupit vojenskou službu. Naštěstí se dostal do Armádního uměleckého souboru a mohl spolupracovat také s Emilem Františkem Burianem. Protože však nechtěl kooperovat s StB, byl nakonec poslán do Komárna k Pomocnému technickému praporu. Po vojně se opět vrátil do olomouckého divadla, kde ztvárnil mimo jiné také Shakespearova Hamleta či Romea. V roce 1960 odešel do Divadla E. F. Buriana, kde strávil šest sezon. Odtud pak byl angažován do Divadla na Vinohradech a jako jeho člen zde setrval téměř čtvrt století. Režiséři jej obsazovali do rolí rváčů, buřičů či psychologicky složitých postav. Své působení zde začal rolí ve Strindbergově dramatu Královna Kristina. Následovaly úlohy v Čechovových hrách, Williamsově Noci s leguánem, Sofoklově Oidipovi, Bulgakově Mistru a Markétce, v dramatizaci Grayova románu Král krysa či opět v Shakespearově Hamletovi. Začátkem 90. let odešel Ilja Racek do důchodu, avšak na vinohradská prkna se vracel do roku 2013 jako stálý host. Diváci jej mohli vidět hostovat také v Divadle Na Zábradlí, ve Viole, Městských divadlech pražských či v Divadle v Řeznické. Za své herecké umění získal v roce 2007 Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.
Mnoho rolí ztvárnil také ve filmu a v televizi. Když však přišel zákaz účinkovat ve všech médiích kvůli nepodepsání Anticharty, vrátil se ke své celoživotní lásce – loutkám. Jezdil s Divadlem dětí Albatros po školách, kde hrál pohádky. Připomněl si tak doby, kdy za války hrával pro karlínské děti a také jak začínal coby jedenáctiletý kluk v Říši loutek jako osvětlovač. Ilja Racek zemřel po dlouhé nemoci ve čtvrtek 2. srpna 2018 ve věku 88 let.
Tereza Blažková
foto © Archiv Divadla na Vinohradech