Milí čtenáři,
listopadové vydání Zpravodaje CIS se nám bohužel nedochovalo, tak v tomto měsíci přineseme výběr článků z jiných vydání z roku 1952. Děkujeme za pochopení a doufáme, že naše ohlédnutí za spíše neradostnou etapou naší kulturní historie bude alespoň v něčem přínosné. Budeme rádi za vaše reakce a připomínky.

Alice Braborcová

Zpravodaj CIS Praha, listopad 1952

MUSEUM POČÁTKŮ DĚLNICKÉHO HNUTÍ
Učíme se ze sovětských zkušeností na všech úsecích. Také na úseku šíření ideí marxismu-leninismu a dějin naší slavné strany a dělnického hnutí. Proto podle příkladu Sovětského svazu je i u nás budována řada nových museí, např. Museum V. I. Lenina, Museum revoluce a Museum počátků dělnické třídy u nás.
Jaký mají význam? Budou mít ten význam, že seznámí pracující s marx-leninismem a celé široké veřejnosti názorně přiblíží studium našeho dělnického hnutí, z nějž vyplývá mnoho pouček a tryská zdroj nezdolné síly pro naše dnešní budování socialismu. Podle vládního usnesení ze 16. září 1952 bude Museum dělnického hnutí u nás vybudováno z bývalého hostince U Kaštanu“ v Břevnově, kde se dne 7. dubna 1878 konal ustavující sjezd České sociální demokracie. Práce na úpravě musea jsou již v plném proudu. Navazují na úpravu Potockého třídy a třídy Bělohorské, které budou tvořit rámec tohoto historického místa. Okolí bude sadově upraveno. Část starého hostince, přiléhající k Bělohorské třídě, bude snesena, protože je třeba zajistit plynulost průběžné dopravy, které tato část budovy byla v cestě. Druhou část budovy uvidíte obnovenu. Vnitřek má být uspořádán ve čtyři výstavní sály. Takto se zachová a bude zpřístupněna i místnost, v níž zasedali účastníci onoho významného sjezdu, který se nám dnes zřetelně jeví jako výchozí bod k viditelnému nástupu naší dělnické třídy na politické kolbiště, kde tato, jak víme, tak těžce a tak slavně probojovávala své oprávněné požadavky až k svému dnešnímu vítězství ve státě.
Obnovou budovy a instalací budoucího musea pověřila vláda Ústav dějin KSČ a ministerstvo školství, věd a umění. Provádí ji Stavební komunální podnik hl. m. Prahy.
A znovu si uvědomujeme, že jak toto, tak všechna naše musea nebudou už musei starého typu. Dříve návštěvníci museem postupně prošli, viděli exponáty, které je někoho víc, někoho méně zaujaly, ale k němuž málokterý našel svůj osobitý vztah. Pouze poměrně malá část veřejnosti, odborní zájemci, sedli si také ke stolům musejních knihoven. Nyní se budou naši lidé po vzoru sovětských lidí do svých museí často a rádi vracet, aby jimi nejen prošli, ale soustavně z nich čerpaly další poznatky, souhrnné i dílčí. Odtud si budou odnášet odpovědi na své dotazy a pomoc k vnitřnímu růstu každého člověka a tím i celých pracovních kolektivů.
Plechatá

DOPIS, KTERÝ POSÍLÁME DO MOSKVY
K pultu našeho tiskového a propagačního oddělení přistoupil neznámý soudruh s tímto dopisem:
Vodárenské zájmy, Národní třída 13, v Praze dne 10. 11. 1952
CIS – Cestovní informační služba Praha
Když do našeho podniku počal docházeti váš věštník „CIS Praha oznamuje…“, nejevil se o něj příliš velký zájem. Upozorňoval jsem na jednotlivé podniky a doporučoval je. Dnes tohoto není třeba. Ještě není konec měsíce a soudruzi se dotazují: Prosím tě, už přišel nový CIS?
Jeví se nejen zájem o divadla a kina, ale také vycházky Prahou. V poslední době jeví se zájem o kapli Betlémskou, o které jste psali a jistě ještě něco napíšete. Článek „Diamantová monstrance – nebo nemocnice?“ měl u nás velký ohlas a bude jistě míti vliv při návštěvách Lorety.
Dovoluji si vás upozorniti, že na Starém výstavišti v jednom pavilonu maluje kolektiv našich malířů velký obraz Hold českého a slovenského lidu J. V. Stalinovi, který již několik soudruhů spatřilo, a byli nadšeni. Bude tento obraz před odesláním do Moskvy někde vystaven?
Přeji vám hodně úspěchů. S pozdravem Práci čest!
Pokorný V., redaktor závod. časopisu vodáren hl. m. Prahy
Po tomto upozornění z řad našich pracujících vytočili jsme si číslo sekretariátu Svazu výtvarných umělců. Olejotempera velikosti 8 x 9 m, společné dílo akadem. malířů Čumpelíka, Schoře a Čermákové, je, jak slyšíme, na Slovanském ostrově, v čele výstavy „Čsl. -sovětské přátelství ve výtvarném umění“, která bude mít zítra vernisáž.
Předvečer slavnostního zahájení výstavy. Pily ještě zpívají, kladiva ještě buší, ale soudružky uklízečky už leští zrcadlovou plochu parket. Zastihli jsme tam všechny tři: s. Jana Čumpelíka, s. Alenu Čermákovou i s. Jaromíra Schoře. O výklad, který nám podali, a o své poznatky se s vámi rozdělíme.
Gigantické plátno, na němž malíři pracovali po 14 měsíců, znázorňuje díkuvzdání českého a slovenského lidu J. V. Stalinovi. Prvně u nás řešíme plátno takových rozměrů. Obraz je plný jasu, barev, ruchu života. Ústřední postavou je s. Stalin v bílém obleku vojenského střihu, avšak bez odznaků generalissima; potěžkává v ruce rudou růži, jakoby potěžkával mír, krásu života, všechno to štěstí, které uskutečněním komunismu chce dát lidu celého světa, také nám. V popředí přichází k němu naše dělnictvo, nesou mu darem model nejnovější lokomotivy, květiny-srdéčka se na ní zachytily. Naše rolnictvo, hlavně ženy, přinášejí s. Stalinovi plody zemědělské práce. Nedaleko našeho drahého s. Stalina je náš voják a jemu nejblíž je naše mládež, rozjásaní svazáci a pionýři. „Chtěli jsme vyzpívat tu velkou lásku individuelně, zobrazit, jak kdo prožívá tento největší okamžik svého života, setkání se Stalinem: někdo jásá, druhý dojetím pláče, další nese svou radost hluboce a tiše.“
Výstava zahrnuje mnoho exponátů. Jsou na ní návrhy k mosaikám, znázorňující, jak jsme 9. května vítali sovětskou armádu v Praze a jak ji vítali na vesnicích. Ústřední socha „Sbratření“ je, jak známo, dílem laureáta Karla Pokorného. Zvláště pak dojímají fotografie nesčetných pomníčků, roztroušených po naší vlasti, z nich každý svědčí: zde za nás bojovali, zde za nás padli naši sovětští bratři. – Výstava potrvá do půli ledna, takže ji bude moci zhlédnout každý. – TISK CIS.

OD VELKÉHO IVANA K HRDINŮM SEVERU
125. představení slavné sovětské hry pro děti „Velký Ivan“ – čteme a jdeme se na ni podívat. Do Ústředního loutkového divadla v č. 28 na Gorkého náměstí přišli jsme bez ohlášení a bylo už po začátku.
Tajemník divadla s. Hora právě vešel do vestibulu po uvítacím projevu, který měl k dětem z jeviště, odkud jim, jak nám řekl, docela po domácku vysvětlil, proč byla tato krásná hra přeložena do češtiny a že s. Dr. Malík, režisér, byl za ni jmenován laureátem státní ceny. „Máme do posledního místečka vyprodáno, je to 370 dětí ze Kbel, Satalic, Letňan a okolí, k tomu učitelky, maminky i tatínkové.“ A snažil se sehnat nějaké náhradní sedačky.
Hráli, a jak hráli! Velký Ivan, živý herec, obskakován svými čtyřmi bratříčky, loutkami, vařil jim večeři a krmil je. Z těchto bratříčků stali se pak jeho páni a utlačovatelé: car, maršálek, pop a kupec. Ivana oslepili a on musel pracovat za ty, kteří jen poroučeli, jedli a spali. Až mu pták Sokol přinesl vody živé, pak Ivan prohlédl, přestal se bát svých utlačovatelů a slavně je přemohl. Pak bylo mnoho jásotu nad čokoládovými polárkami.
Viďte, pohádkový námět, ale dospělejší mládež a dospělí poznávají v něm revoluční podobenství, hluboký výchovný smysl hry, k němuž i ti malí diváci budou zrát. Byl ten had zhotoven z ocelové trubice, jaká je u vysavače? Co je to javanský způsob vedení loutek? Odpověď: jsou hůlkové, vedeny ze spoda, proto jsou jako živé. Od 22. listopadu přijdou zde na scénu „Hrdinové severu“. Dne 16. prosince bude do ÚLD uspořádána exkurse CIS. A 25. prosince, o prvním svátku vánočním, uvidí zde pražské děti „Zlatovlásku“ v Kainarově přebásnění. Řekněte sami: Není-li pak štěstím, být v roce 1952 a v dalších letech dítětem v naší zemi?

CIS

TURISTIKA JE SOUČÁSTÍ CESTOVNÍHO RUCHU
Vstup do turistické sekce SOKOLA na svém pracovišti! Připrav si tlumok nejen na lyže, také pro pěší tůry, hlavně na jaro, až tě zavolá tisíc cest té země krásné, země milované… Víš, co jsou orientační závody? V nové turistice najdeš zdraví a rozšíříš novými poznatky své vzdělání. Zároveň posílíš brannou výchovu.

Cestovní informační služba,
Praha II, ulice 28. října 6