Hlavní město přes vysoký stupeň urbanizace a hustou zástavbu skýtá možnost poznat téměř nedotčené plochy, které jsou dnes krásnými loukami s úžasnými výhledy do krajiny, však v pravěku a středověku byly velmi intenzivně osídleny a archeologické výzkumy zde doložily velké množství sídelních i pohřebištních aktivit. Dnes navštívíme Severní Město, tedy sídliště Bohnice vzniklé v letech 1972 až 1980 podle projektu architekta Václava Havránka.
Na stanici metra trasy C Kobylisy nastoupíme do autobusu číslo 144 či 177 a necháme se odvézt na konečnou zastávku Poliklinika Mazurská (cesta trvá necelých deset minut), jejíž název, podobně jako názvy okolních ulic, odkazuje na skutečnost, že výstavba bohnického sídliště s téměř 10.000 byty pro více než 30.000 obyvatel byla stavbou česko-polského přátelství. Po výstupu se vydáme ve směru jízdy západním směrem dále Mazurskou ulicí až k poslední řadě panelákových kostek (cca 500 metrů). Ulicemi U Pentlovky či Na Farkách paneláky mineme a ocitáme se v jiném světě na lokalitě zvané pomístními názvy Na Farkách, Nad Podhořím či Na Větráku. Jsme sice již na katastru Troje, ale odtud je sem přístup komplikovaný až zcela nemožný. Jde totiž o čtyřúhelníkovou ostrožnu vysoko (téměř 100 metrů) převýšenou nad údolím Vltavy s nadmořskou výškou okolo 270 m n. m. Poloha byla na západě chráněna strmými svahy vltavského údolí a na severu a jihu roklemi, které jsou pozůstatky vydatných vodotečí. Hradiště bylo velmi silně poškozeno zemědělskou činností a jeho předhradí i intenzivní výstavbou sídliště. Proto mu byla od šedesátých let 20. století věnována pozornost archeologů z Muzea hlavního města Prahy (Miroslav Slabina, Marie Fridrichová).
V období věteřovské kultury (okolo roku 1.800 až 1.600 př. Kr.) starší doby bronzové vzniká na ploše osada opevněná dvojitým pásem opevnění, které ohrazovalo mnohem větší plochu zasahující hluboko pod dnešní jihozápadní okraj bohnického sídliště. Vlastní „akropoly“ nad vltavským břehem opevnila vnitřní hradba z nasucho kladených kamenů. Největší rozsah sídelních aktivit spojujeme se starší dobou železnou (halštatem) a především s mladším obdobím tzv. bylanské kultury (okolo 800 až 500 př. Kr.). V této době zde vyrostla ohromná osada obehnaná dřevěnou palisádou. Vedle početných obytných staveb byly archeologickým výzkumem odryty rovněž výrobní či zásobní objekty či exploatační jámy (hliníky). V nejmladším horizontu se sídliště rozrostlo daleko za hranice opevnění a skutečně svým rozsahem a charakterem připomínalo pravěké sídliště v dnešním slova smyslu. Nejmladší časně laténské nálezy můžeme spojovat již s historickými Kelty.
A pokud popojdeme Bohnickou ulicí do Starých Bohnic či sem popojedeme autobusem do stejnojmenné zastávky, vystoupíme před opraveným a nádherně dochovaným pozdně barokním statkem Vraných č. p. 1 (při ulicích Bohnická č. or. 36, U Pazderek a U Skalky). Statek naposledy výrazněji přestavovaný v roce 1777 (letopočet nad vrcholem štítu víminku) je nepochybně staršího data a je tvořen obytnou budovou, výminkem se špýcharem a stodolou, bránou a ohradní zdí. O několik desítek metrů dále Bohnickou ulicí narazíme na původně raně gotický kostel sv. Petra a Pavla snad již z poloviny 12. století, který je přestavěn do barokního až klasicistního hávu v letech 1799 až 1805. Vedlejší fara č. p. 4 je původním barokním statkem přestavěným po roce 1738 na sídlo farnosti. A ještě dále touže ulicí dojdeme ke klasicistnímu obytnému domu Štrasburk, který byl původně velkým vrchnostenským dvorem z počátku 19. století. A vynechat nelze ani nejznámější bohnickou atrakci, kterou je nepochybně rozsáhlý areál Zemského ústavu choromyslných v Ústavní ulici (č. or. 5). Komplex projektovali architekti Václav Roštlapil a Václav Heller ve spolupráci s dekoratérem Celdou Kloučkem a jeho součástí je i modernistní kostel sv. Václava z let 1911 až 1916.
Výrazná poloha s nádherným výhledem do krajiny a údolí Vltavy lákala k osídlení a nejstarší sídelní aktivity jsou na ploše doloženy již v eneolitu (pozdní doba kamenná). Jedná se o objekty tzv. protořivnáčského stupně kultury s kanelovanou keramikou (okolo 3400 až 3100 př. Kr.).
Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia, foto © Mgr. Vojtěch Kašpar; Archaia; Ivan Kyncl; kresby © Libor Balák
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
