Před sto dvaceti lety, 11. srpna 1892, byl vydán zákon, který zavedl korunu jako platidlo na území Rakouska-Uherska. Stalo se tak po měnové reformě za vlády císaře Františka Josefa I.
Rakousko-uherská koruna byla novou měnou starého mocnářství, a to od roku 1892 do rozpadu říše 1918. Do měnové reformy se používal jako měna „zlatý“. V Rakousku se mu říkalo gulden, v Uhersku forint a v českých zemích zlatý, zlatka nebo zlatník. Protože bylo Rakousko-Uhersko unií, každý stát používal pro společnou měnu svůj vlastní ofi ciální název – v Rakousku to byla Krone a v Uhersku korona. Koruna rakouské monarchie vycházela ze zlatého v poměru 1 zlatý = 2 koruny (tak také vzniklo dodnes užívané lidové označení pětka pro desetikorunu). Jedna koruna se skládala ze 100 dílčích jednotek, jejichž ofi ciální německý název byl Heller, maďarsky fi ller a česky haléř. Bankovky se tiskly ve Vídni od roku 1900 a byly vždy dvojjazyčné. Na jedné straně byl německý nápis nominální hodnoty, na druhé straně pak maďarský. Hodnota bankovky v ostatních jazycích byla napsána v dolní části. První světová válka znamenala rozpad monarchie a to byl i konec její koruny. Měny nově vzniklých nástupnických států se sice také nazývaly koruna (československá koruna, rakouská koruna, maďarská koruna a jugoslávská koruna), ale i těm je dnes už odzvoněno.
-mak-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
