Kapitán Otakar Jaroš, legenda československého protinacistického odboje, se narodil před 100 lety, 1. srpna 1912, v Lounech. Pocházel z rodiny drážního topiče. Vystudoval poddůstojnickou školu, školu pro důstojníky a vojenskou akademii. Do roku 1939 působil jako velitel telegrafní čety v Prešově.
V roce 1939 konstatoval: „Jsou tady Němci, já bych proti nim musel vystoupit a to by nedopadlo dobře.“ V srpnu utekl do Polska, kde vstoupil do československé jednotky vedené Ludvíkem Svobodou. Po přepadení Polska Německem v září 1939 upadl do sovětského zajetí, protože SSSR, v té době spojenec Německa, se na cizince díval s podezřením. Ovšem když Německo zaútočilo na SSSR, nastala jiná situace. Jaroš se spolu s dalšími československými vojáky podílel na formování 1. československého samostatného polního praporu v Buzuluku. Jako nadporučík se stal velitelem 1. roty a mnoho fotografi í z Buzuluku je právě jeho dílem.
1943 při obraně ukrajinského města Sokolovo, které bránili před německými tanky. Několik tanků se podařilo zničit, ale německá přesila byla drtivá. Odpoledne vydal Jaroš rozkaz, aby se obránci stáhli do kruhové obrany kolem kostela, při organizování obrany však padl. Boj zuřil až do večera. Obranná linie byla nakonec ubráněna, ovšem za cenu 89 padlých a 55 raněných vojáků 1. československého samostatného polního praporu.
Po smrti byl Jaroš povýšen na kapitána a vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Jako první cizinec obdržel Zlatou hvězdu hrdiny SSSR. Jeho jméno po válce zneužívala komunistická propaganda. Jaroš, založením antikomunista, byl označován za „mladého komunistu“, neboť hrdiny mohli být tehdy jen komunisté.
-jol-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
