Heliodor Píka o vojenské kariéře nikdy nesnil, jeho statečná a přímá povaha jej ale pro vojenskou službu předurčovala. Narodil se před 115 lety, 3. července 1897, v Štítině na Opavsku. Chtěl se stát lékárníkem, ale jeho plány mu zkřížila první světová válka.
Byl odveden do rakousko-uherské armády, ale už roku 1916 se nechal zajmout Rusy a vstoupil do československých legií. Píka poznal nejen východní frontu – o rok později se s částí spolubojovníků přeplavil z Vladivostoku do Francie, kde prošel výcvikem a působil mimo jiné jako zdravotník v prvních liniích při bojích v Alsasku.
Po válce zůstal v armádě a bojoval proti Polákům ve sporu o Těšínsko. Vystudoval prestižní vojenské akademie ve Francii a ve třicátých letech působil jako vojenský atašé v Rumunsku. Po návratu pracoval na ministerstvu obrany, kde jej zastihla okupace. Píka utekl do Londýna, nabídl své služby exilové československé vládě a ta jej vyslala opět do Rumunska, kde však jeho misi přerušil fašistický puč. Proto se vydal do Istanbulu, kde se setkal s Ludvíkem Svobodou a přičinil se o spolupráci mezi exilovou vládou v Londýně a jejím protějškem v Sovětském svazu. Píka ale záhy rozpoznal, že Sověti nemají v úmyslu osvobozovat jeho vlast nezištně, a varoval prezidenta Beneše před chystajícím se nastolením diktatury proletariátu v poválečném Československu. To mu nemohl zapomenout budoucí prezident Klement Gottwald, který nechal Píku krátce po únorovém puči 1948 zatknout. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k trestu smrti, který byl 21. června 1949 v plzeňské věznici na Borech vykonán oběšením. Heliodor Pika se tak stal první obětí justiční vraždy v komunistické ČSR. -krt-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
