Letos je tomu 525 let, co 1. října 1487 spatřilo světlo světa usnesení Sněmu království českého, podle kterého mohli být postihováni poddaní, kteří opustili panství bez vědomí vrchnosti. Nejspíš jako „odplata“ za časy husitské, kdy si poddaní opouštěli své pány bez optání.
Usnesení se za vlády Vladislava II. Jagellonského (1456–1516) dostalo i do tzv. Vladislavského zřízení zemského, vydaného roku 1500 jako Zemská zřízení království českého. Šlo o vůbec první kodifi kaci českého zemského práva, kde při jeho tvorbě sehrála významnou roli šlechta, která tak získala výsadní postavení v království na úkor panovníka i měšťanstva. Do dějin vstoupil tento akt jako důkaz slabosti panovníka. V pozadí projektu stál královský prokurátor Albrecht Rendl z Oušavy, zapřisáhlý nepřítel politického vzestupu měšťanstva. Sám pocházel ze zchudlého rytířského rodu Rendlů z Oušavy, který vlastnil pouze mlýn, čímž si vysloužil hanlivé přízvisko Rendl ze Mlejna. Projevil se však jako (všeho) schopný politik.
královských měst, poddaných králi, tudíž nerovných šlechtě. Zřízení mělo 554 článků a obsahovalo mnoho starobylých ustanovení, což mělo vyvolat dojem, že šlechta jen písemně zakotvuje svá v minulosti získaná práva. To jí umožnilo v boji s městským stavem vystupovat jako obhájce zákonnosti a starých práv a města jen těžko dobývala ztracené pozice. Zákoník se také výrazně lišil od podobných zemských zřízení sousedních zemí, kde byla vydávána zeměpánem. V Čechách to bylo naopak. Zkrátka, nám dodnes dobře známá „česká cesta“.
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
