Za nepříliš známým jménem Bohumil Havlasa se skrývá zajímavá osobnost – dobrodruh, kterého nelákala nudná jistota živnostenského podnikání. Po krátkých odskocích k úředničině či ke kočovnému divadlu skončil (a to doslova) jako novinář na bojištích slovansko-tureckých válek.
Bohumil Havlasa se narodil před 160 lety, 1. října 1852 v Bavorově. Nedokončil studium gymnázia a chvíli se učil zámečníkem. Profese ho ale nezaujala, pokusil se tedy najít uplatnění jako herec u kočovného divadla. Herecký talent však do vínku nedostal, mohl dělat jen nápovědu. Vrátil se proto ke studiu, úspěšně dokončil Skřivanovu obchodní školu v Praze a přijal místo úředníka Prvního akciového parostrojního pivovaru a sladovny v Praze. Ani zde však dlouho nevydržel.
Již za studia se začal věnovat psaní, publikoval například v časopisech Světozor a Lumír. Díky setkání s Janem Nerudou se dostal do redakce Národních listů. V srpnu 1875 byl vyslán do Černé Hory jako zpravodaj, jeho dobrodružné povaze to ale nestačilo, a tak se zapojil jako dobrovolník na straně Srbů do srbsko-turecké války. Po návratu do Prahy vydal svůj nejznámější román „Tiché vody“, romantický příběh lásky ženatého lékaře k jeptišce. Ale již v roce 1876 odjel na Kavkaz a jako dobrovolník nižněgorodského pluku dragounů ruské armády se zúčastnil opět války proti Turkům. Z bojiště posílal dopisy do časopisu Světozor. Absolvoval náročný výcvik v jízdě na koni, při jednom z tažení však spadl a zlomil si žebro. Byl odvezen do nemocnice v Alexandropoli, kde se nešťastně nakazil tyfem a 25. listopadu 1877 zemřel ve věku pouhých 25 let. Jeho prózy z válek proti Turkům vyšly posmrtně pod názvem „Péri“.
-jol-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
