Svět jí ležel u nohou, muži ji milovali. Její nenapodobitelný soprán platil za vzor čisté krásy. S neobyčejnou silou a širokou škálou výrazu bravurně zvládla repertoár více než osmdesáti velkých operních rolí.
Ema Destinnová se narodila 26. února 1878 v Praze jako Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová, její otec Emanuel Kittl byl zámožný podnikatel. Hned od počátku kariéry bojovala pěvkyně s nepochopením. Ředitel Národního divadla F. A. Šubert ji dokonce vyhodil od zkoušky se slovy: „Slečno, zdá se, že se při zpěvu rozčilujete. Doporučuji vám sprchy!“ Mladičká Ema to ale nevzdala, zvolila si po své učitelce zpěvu pseudonym Destinnová a vydala se do světa. Debutovala roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzy a její úspěch byl tak velký, že byla okamžitě přijata do Berlínské opery. Dokonce sám císař Vilém II. se do ní zamiloval a poctil ji titulem první dramatický soprán Berlínské dvorní opery. V roce 1908 přijala pozvání do Metropolitní opery v New Yorku, kam jako první přivezla Mařenku z „Prodané nevěsty“. Zde po boku Enrica Carusa zazářila v nejslavnějších operách světového repertoáru. Navíc se do ní Caruso zamiloval, stejně jako Puccini, který pro ni napsal operu „Dívka ze západu“. Když roku 1916 zatoužila po své vlasti, byla na hranicích zadržena pro podezření ze špionáže a až do konce války musela pobývat na svém zámku Stráž nad Nežárkou v domá- cím vězení.
Roku 1923 se provdala za mnohem mladšího důstojníka československého letectva Josefa Halsbacha, ale jejich manželství skončilo i askem. V roce 1928 se stáhla do ústraní na svůj zámek se slovy: „Není ničeho horšího, než když se musíte dívat na starou ženu na jevišti,“ což bylo její životní krédo. Ema Destinnová zemřela na mozkovou mrtvici během operace očí 28. ledna 1930. Odpočívá po boku dalších slavných Čechů na vyšehradském Slavíně a do našich srdcí se vrací díky slavnému i lmu „Božská Ema“ z roku 1979.
– mak-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
