Sv. Prokop je prvním českým světcem, který byl oficiálně svatořečen v Římě. Jeden z českých zemských patronů byl nejdříve světským knězem, později se rozhodl pro poustevnický život v Posázaví, kde založil Sázavský klášter a stal se jeho prvním opatem.
Narodil se kolem roku 970 v Chotouni u Staré Kouřimi na zemanské tvrzi jako syn Víta a Boženy. Vzdělání získal na slovanské škole na Vyšehradě, stal se knězem, oženil se a měl syna Jimrama. Po svém působení v klášteře v Břevnově a po vyvraždění Slavníkovců žil jako poustevník v jeskyni v Dalejích u Jinonic. Zde zřejmě sepsal evangeliář, který se údajně dostal do Francie, kde na něj skládali přísahu francouzští králové. Posléze se Prokop přesunul do Posázaví, kde žil asketickým životem a pracoval – mýtil les a obdělával půdu. V té době prý lidé žijící v okolí Prokopa viděli, jak vyorává s čertem brázdu mezi Chotouní a Sázavou, jež je dodnes ještě místy znatelná. Po založení Sázavského kláštera, který podporoval kníže Oldřich i jeho nástupce Břetislav, se stal jeho prvním opatem. Klášter byl jedním z posledních míst v Čechách, kde se provozovala liturgie ve staroslověnštině a pěstovala staroslověnská vzdělanost obecně. Roku 1204 byl Prokop kanonizován papežem Inocencem III., a to jako první Čech, který byl za svatého prohlášen papežem. Roku 1588 byly Prokopovy ostatky přeneseny do Prahy a uloženy v kostele Všech svatých na Pražském hradě.
-aba-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
