V každé rodině je něco a nejinak tomu bývalo v rodinách královských. Přemysl Otakar II., řečený král železný a zlatý (asi 1233–1278), byl druhorozeným synem Václava I. a Kunhuty Štaufské a pátým králem českým z rodu Přemyslovců.
Přemyslu byla jako druhorozenému uchystána dráha duchovního. Poté, co v lednu 1247 zemřel jeho starší bratr Vladislav bez dědice, se ale vše změnilo. Stal se automaticky jediným dědicem českého tr ůnu a moravským markrabětem. Zpupná šlechta chtěla využít této situace a do úřadů dosadit své oblíbence. Proto také tajně zvolila 31. července 1247 ctižádostivého prince spoluvládcem s titulem mladší král a postavila ho do čela odboje proti jeho otci Václavu I. Předpokládali, že se král podvolí. A král zprvu opravdu souhlasil, brzy ale pochopil, že spor spěje k ozbrojenému konfliktu. Uchýlil se proto do Míšně, ale jeho stoupenci dál představovali hrozbu pro jeho syna. Proto se Přemysl na jaře roku 1248 rozhodl dobýt jejich centrum, město Most. Václavovi stoupenci ale napadli Přemyslův tábor a uštědřili mu lekci. Princova koalice vzala za své a synovi nezbylo než s otcem vyjednávat. Vyjednávání skončilo, jakmile v srpnu 1249 Václav oblehl a dobyl Pražský hrad (před 765 lety). Syn se vzdal a nejspíš díky tetě Anežce se i smířil s otcem. Nějakou dobu byl sice vězněn na hradě Přimda, ale po několika týdnech ho otec propustil, vrátil mu úřad markraběte moravského, ale pod dohledem svých stoupenců. Mnohem hůř dopadla odbojná šlechta. Vztahy otce a syna nakonec spojily jejich politické zájmy.
Antonín Fridrich
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
