Václav II. (1271–1305) byl synem Přemysla Otakara II. a Kunhuty. Po smrti svého otce, který padl na Moravském poli, ho vychovával jeho strýc Ota Braniborský, který jej společně se svou matkou věznil na Bezdězu a také ve Spandau u Berlína.
Za jeho vlády zaznamenaly České země hospodářský vzestup a rozkvět. Města bohatla, byla zavedena nová měna „Pražský groš“, stavěly se gotické stavby, Václav II. dokonce uvažoval o založení pražské univerzity. Český král byl trnem v oku mocnému králi Albrechtu I. Habsburskému, novému římskému králi, který se rozhodl proti Václavovi bojovat. Ten dal dohromady síly s francouzským králem Filipem IV. Sličným. I přesto byl Václav nucen opustit Uhry, aby ubránil České země. Albrecht I. si kladl jako podmínku pro uzavření míru odevzdání Kutné Hory do správy říše na šest let a postoupení území Polska, Uher, Míšně a Chebska. Václav tuto podmínku odmítl, a tak na něho římský král uvalil v červenci roku 1304 tzv. říšský acht. Acht znamenal pro jedince naprosté vyloučení ze společnosti, z osoby se stal nepřítel státu. Poté do Českých zemí vpadla vojska nepřátel ze tří stran, ale Albrecht při vpádu neuspěl a jeho vojska byla ze země vytlačena. Pozice římského krále v říši byla otřesena, a tak Albrecht I. odvolal acht a s Václavem II. raději uzavřel mír.
Marie Kulinkovská
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
