Říká se jí zlatá, ale drahé kovy se po ní nevozily. Tahle slavná středověká obchodní cesta zásobovala České království „bílým zlatem“, tedy solí těženou v rakouském Solnohradsku. Ta se dopravovala po zemi i po řekách až do přístavu v bavorském Pasově. Odtud se vydávaly karavany soumarů přes šumavské hvozdy a průsmyky do Prachatic, Vimperka nebo Kašperských Hor, kde se sůl vykládala, vážila uskladňovala a dále distribuovala do Čech. Opačným směrem se vozilo obilí, sladkovodní ryby a kožešiny. Především Prachatice a Pasov z tohoto obchodu nesmírně bohatly.
Jihočeská centrála cestovního ruchu uspořádala ve spolupráci s Turistickým sdružením východního Bavorska těsně před letními prázdninami 2014 novinářskou cestou do těchto končin. Začalo se prohlídkou bavorského Pasova. Toto „poslední německé město“ před hranicí s Rakouskem na soutoku Dunaje a Innu si nedávno vytrpělo své. Dunajská hladina 3. června 2013 vystoupala na historicky druhou nejvyšší úroveň, jen kousek pod čáru, zaznamenanou v roce 1501. Nikdo to nečekal a Pasov nemá vybudovaný systém umělých zábran. Přesto se z toho docela rychle vzpamatoval, takže na začátku letošního léta už důsledky povodně nebyly vůbec patrné. Po uvítání zástupkyněmi pasovské radnice jsme po obědě absolvovali krátkou prohlídku památek a zajímavostí historického centra, kterou jsme zakončili v katedrále sv. Štěpána.
Program pokračoval v Prachaticích, kde byly právě zahajovány každoroční Slavnosti Zlaté stezky. Hlavní náměstí se proměnilo ve středověký trh se stánkaři, na který přicházeli a přijížděli účastníci kostýmovaného průvodu delegací městských řemeslnických cechů, rožmberských správců i partnerských měst ze zahraničí. Průvod vyvrcholil symbolickým příjezdem „solné“ karavany a předáním nákladu Petru Vokovi z Rožmberka a starostovi města. Slavnost pokračovala řadou kulturních představení na samotném náměstí i na několika dalších otevřených scénách: vystoupení skupin historického šermu, středověké hudby i koncerty dechovky, jazzu či pop-music si diváci užívali až do pozdních večerních hodin.
Druhý den začal zevrubnou prohlídkou prachatických památek. Nutno konstatovat, že množstvím dochovaných renesančních sgrafit mají Prachatice v českých zemích jen málo srovnatelných konkurentů. Je proto jen škoda, že propagace této „brány Šumavy“ není tak intenzivní, aby dokázala přitáhnout do města více turistů i mimo termín Slavností Zlaté stezky. S Prachaticemi jsme se rozloučili pohledem z ptačí perspektivy z rozhledny na hoře Libín; kousek pod vrcholem je přímo v lese lanový park s dost adrenalinovými překážkami ke zdolání. Pokračovali jsme do Stožce. Tahle malá obec je během léta centrem cyklistů, kteří nalehko nebo s brašnami brázdí cyklostezky na Šumavě. Infrastruktura se zde v posledních letech natolik zlepšila, že vůbec není výjimkou potkat německé cyklisty. Po obědě jsme si se starostou obce vyšlápli lesem ke Stožecké kapli. U této dřevěné zrevitalizované památky na šumavský život v minulých staletích jsme studijní cestu ukončili.
Aleš Krejčí
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
