Rožmberkové jsou jednou z pěti větví původního rodu Vítkovců. Jak pověst praví, Vítek z Prčice měl čtyři manželské syny a jednoho levobočka. Mezi všechny své syny následně rozdělil svůj majetek, což do našich dějin vstoupilo jako dělení růží.
Vítkovi synové byli Jindřich z Hradce (páni z Hradce), rod vymřel 1604, Vítek II. starší z Krumlova (páni z Krumlova), rod vymřel 1302, Vítek ml. z Prčic (Rožmberkové), rod vymřel 1611, a Vítek z Klokot (páni z Landštejna a Třeboně), rod vymřel začátkem 15. století a jejich větev Svitáčkové z Landštejna na počátku 17. století. Pátým nemanželským synem byl Sezima z Ústí (páni ze Stráže a Ústí). Páni ze Stráže vymřeli v druhé polovině 15. století a Sezimové z Ústí v polovině 17. století. Všechny rody měly ve znaku pětilistou růži, jen v jiné barevné kombinaci.
Jan I. z Rožmberka, nejmladší syn Petra z Rožmberka a Kateřiny z Vartemberka, je takřka neznámou postavou dějin. Zmiňován je se svou matkou a staršími bratry v souvislosti se založením klášterů českokrumlovských minoritů a třeboňských augustiniánů nebo poustevny řádu sv. Pavla v Přední Výtoni. Bezdětné manželství s Eliškou z Halsu prožili manželé v Třeboni nebo na Helfenburku. V letech 1381–1382 s bratry a Jindřichem z Hradce stáli na straně svých hornorakouských příbuzných, pánů ze Schaumberga, v odporu proti rakouskému vévodovi Albrechtovi III. Jan zemřel 1. září 1389, snad v Třeboni, a je pohřben v presbytáři kostela sv. Jiljí tamtéž.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
