Řeč bude o Janu Koldovi II. ze Žampachu (* před 1407, † po 1462), českém šlechtici, husitském hejtmanu a po smrti Zikmunda Lucemburského také o žoldáku na straně Jagellonců. Patřil k těm husitským hejtmanům, kteří ani po Lipanech nepřestali proti Zikmundovi bojovat.
Popuzen popravou Jana Roháče z Dubé (1437) zaslal Zikmundovi stížný list. Téhož roku v rámci vypsání války Zikmundovi dobyl hrad Náchod, kde se usídlil na téměř 20 let. Obsadil také několik okolních tvrzí. V červenci 1440 se dokonce pokusil dobýt Prahu.
Díky politickým zmatkům vcelku bez problémů přežíval na okraji zájmů mocných a úspěšně si loupežil a plenil, kde se dalo. Až za vlády krále Ladislava se nad ním začala stahovat mračna. Král Pohrobek nechal Koldovi úředně zabavit majetek a předvolal ho k soudu. Kolda se ale nedostavil a majetek odmítl vydat. A tak na jaře roku 1456 král proti narušiteli míru a zemskému škůdci vypravil vojsko v čele se zemským správcem a dědicem náchodského panství Jiříkem z Poděbrad. Ten oblehl a následně dobyl Náchod, Černíkovice, Rychenburk a postupně i další Koldovy hrady. Kolda, vypovězený z Čech, bez majetku a opuštěn přáteli, poté umírá v polském zapomnění.
foto © Wikimedia Commons
Jana Stránská
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
