Jeden z nejvýznamnějších tvůrců novorenesanční architektury Antonín Wiehl se narodil 26. dubna 1846 v Plasích. Český architekt, památkář, mecenáš a autor mnoha pražských domů se zasloužil také o pozvednutí péče o památky v Čechách.
Ovlivněn italskou renesancí dospěl k osobitému výtvarnému projevu, kdy se snažil zhodnotit typicky české architektonické tradice konce 16. století (sgrafitová průčelí, štíty i členění oken). Studoval u prof. Zítka na Polytechnickém ústavu Království českého (dnes ČVUT) a první praxi nastoupil u architekta Schmoranze ve Slatiňanech. Od roku 1873 působil jako architekt na volné noze, stavitel, soudní znalec a poměrně brzy se stal vyhledávaným projektantem pražských staveb. Ovlivněn vlastenecko-obrozeneckým duchem získal pro výzdobu svých staveb přední české umělce, např. M. Alše, F. Ženíška, J. V. Myslbeka, S. Suchardu aj. Mezi jeho nejznámější díla patří Wiehlův dům na Václavském náměstí, Staroměstská vodárna na Novotného lávce, arkády Vyšehradského hřbitova a hrobka významných osobností Slavín nebo Městská spořitelna v Rytířské ulici. V letech 1875–1896 bylo podle jeho návrhů postaveno v Praze také 11 činžovních domů. Projektoval i pomníky, jako například Žižkovu mohylu u Havlíčkova Brodu. Byl výborným kreslířem a malířem, ale i učitelem generace architektů (O. Polívka, A. Balšánek, J. Koula). Před svou smrtí 4. listopadu 1910 v Praze odkázal značný majetek České akademii věd.
foto © Wikimedia Commons
Alice Braborcová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
