Vojenské akce druhé poloviny 14. století ve střední Evropě, které se přímo váží k osobě Karla IV., jinak také bitvy války stoletého konfliktu Anglie s Francií, nechávaly Karla klidným. Měl svých starostí dost nejen doma, v Čechách, ale i v říši římské.
25. 11. 1332 | V den sv. Kateřiny, u San Felice, v blízkosti Modeny, dosáhl princ Karel svého prvního vítězství proti vojskům protilucemburské ligy. Veden byl úmyslem zachránit zbytky otcovy signorie.
červenec 1339 | Moravský markrabě Karel vytáhl do východních Čech ztrestat loupeživého rytíře a velkého odpůrce Lucemburků, Mikuláše z Potštejna. Hrad oblehl, během 9 týdnů dobyl a rozbořil. Zemský škůdce zahynul v troskách hlavní obranné věže.
26. 8. 1346 | Během do té doby největší bitvy stoleté války, v bitvě u Kresčaku, padl na straně na hlavu poražených Francouzů tehdy již slepý český král Jan Lucemburský. Moravský markrabě Karel se bitvy také zúčastnil. Snad díky prozřetelnosti byl zasažen šípem a musel bitvu opustit ještě před jejím koncem.
červenec 1355 | Poté co Karel koupil jako zahraniční léno Koruny české velmi důležitý strategický bod nedaleko Řezna, hrad Donaustauf, bavorští vévodové Albrecht a Vilém s ním vedli v letech 1356–1358 drobnou válku. Zajímavostí je, že na nedalekém kopci stojí památník významných osobností „německého jazyka“, památník Walhalla.
21. 6. 1355 | Během návratu z „římské jízdy“ byl v italské Pise Karel IV. se svým doprovodem přepaden v hostinci. Císaři s družinou se podařilo probít z obklíčení, zrádce pozatýkat a vůdce Francesca s šesti dalšími kumpány popravit na náměstí.
podzim 1360 | Karel IV. odhalil padělaná privilegia rakouského vévody a svého zetě Rudolfa IV. Habsburského. Překazil tak Habsburkům zamýšlené nadřazené postavení mezi říšskými knížaty. Rudolf spolu s hrabětem z Würtenberka následně vyhlásili Karlovi válku, která však pro ně skončila neslavně. Hlavní silou Karlova vojska byly české oddíly. Český spisovatel a kronikář Beneš Krabice z Veitmile vše popsal takto: „Švábové kdysi zpustošili Čechy, Čechové jim nyní cestou tam i zpět působili převeliké škody.“
1. 4. 1368 | Karel IV. se osobně a ve zbroji vydal na výzvu Papeže Urbana V. z Prahy se silným vojskem, jehož jádro opět tvořily české oddíly, na svou již druhou „římskou jízdu“. Cílem bylo urovnat rozhárané poměry v Itálii. Milánský rod Visconti poté musel uznat Karlovu svrchovanost.
15. 6. 1369 – bitva u Rieti | Karel IV., který v té době pobýval v italské Lucce, vyslal své vojsko na pomoc papeži k městu Rieti. Císařští tu na hlavu porazili milánský svaz.
22. 8. 1371 | Nevlastní bratr Karla IV. Václav Lucemburský, zvaný též Český (1337–1383), vévoda lucemburský, brabantský, limburský, dolnolotrinský a samozvaný markrabě Svaté říše římské, byl třetím synem českého krále Jana Lucemburského a jeho druhé ženy Beatrix. Osud tomu chtěl, že ve válce o lucemburské dědictví utrpěl se svými 2 600 jezdci krvavou porážku v bitvě u Baesweileru nedaleko Cách. Potupou bylo, že od daleko slabšího vojska vévody Viléma VI. Jülišského.
léto 1371 | Odvetou za zrušení dědické smlouvy Ottou, braniborským markrabětem, vyhlásil Karel IV. Ottovi nepřátelství a vtrhl v čele svého vojska do Branibor. Konflikt trval dva roky, politicky izoloval Ottu a jeho synovce Fridricha a skončil dobytím Branibor. V tu dobu však vojsko uherského krále Ludvíka plení moravské pohraničí.
Výčet není zdaleka úplný. Ne že by snad nebylo dost šlechtických válek, trestných výprav na hrady loupeživé šlechty, kořistnických výbojů či vzdorů šlechtických a královských. Stejně jako správa říšských měst, vojenské akce proti zločinným tlupám, odbojným pánům i proti cizím armádám na hranicích. Karel prostě nevěděl, kam dřív skočit. O to více bychom měli mít na paměti vše, co pro země Koruny české vykonal.
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
