Možná si to dostatečně neuvědomujeme, ale příroda nám doslova mizí před očima, a není to tím, že by se nám zhoršil zrak. Jen to prostě nechceme vidět. Seznam ohrožených zvířat u nás uvádí kriticky ohrožené druhy savců, ptáků, plazů, obojživelníků, ryb a kruhoústých, hmyzu, rakovců a pavoukovců, lupenonožců i měkkýšů. I přes tento seznam je u nás ohrožených druhů mnohem víc a je možné, že druhy uvedené v tomto seznamu už dokonce vyhynuly. Dobrou zprávou je, že některé druhy se k nám naopak vracejí.
Vlk obecný (Canis lupus) se vrací
Jak prokázaly záběry z fotopastí, letos na jaře se narodila nejméně dvě vlčata na Broumovsku. Znamená to, že se v této oblasti prokazatelně pohybují již minimálně čtyři vlci. Návrat vlků k nám souvisí s rostoucí populací vlků v Německu a západním Polsku, kde dnes žije úctyhodných sedmdesát vlčích smeček. Vlci u nás byli vyhubeni koncem 19. století, poslední zastřelený vlk má na Vysočině dokonce svůj památník u Koníkova. Vracet se začali ale až v posledních letech. Více než dvě století jim trvalo, než se vrátili také do středních Čech. Jejich výskyt tu byl potvrzen nedávno a dobrou zprávou je, že se jim tu daří. Přesto je tu možnost, že v budoucnu budou hledat nová území – kdekoli. Předloni na jaře potvrdily fotopasti výskyt páru šelem na Českolipsku, který sem doputoval z Lužice a narodila se jim i mláďata. Velká radost ochránců přírody však naráží na problémy pastevců, kteří vlky zase až tak rádi nemají. Věřme tedy, že se stát chopí iniciativy, aby se majitelé ovcí a koz nemuseli chopit zbraní na ochranu svých stád.
Rys ostrovid (Lynx lynx) se vrací
Záběry z fotopasti poprvé a nezpochybnitelně potvrdily výskyt rysa v Jizerských horách. Zatím není jasné, zda se jedná o migrujícího jedince, nebo rysa, který se v Jizerských horách a Krkonoších usadil trvale. Fotografi e rysa byly pořízeny také v Národním parku České Švýcarsko. V severních Čechách byli rysi vyhubeni před 200 lety, v průběhu 18. století. K opětovnému výskytu rysa došlo v oblasti Beskyd, kde se jedná přibližně o 10–15 kusů. Reintrodukce (navrácení vyhubených zvířat do míst, kde dřív volně žila) proběhla v letech 1982–1989 také na Šumavě, a to v počtu 18 kusů ze Slovenska. Rysům se tu dařilo tak, že v roce 1998 to bylo již 120–150 jedinců, kteří osídlili plochu větší než půl milionu hektarů (území Šumavy, Pošumaví, Českého a Blanského lesa). Nová populace vznikla i v Brdech. Celkově se ale populace rysů u nás nevyvíjí moc dobře. Od roku 1998 (130–150 kusů) jejich počty poklesly v důsledku pytláctví o 30 %.
Medvěd hnědý (Ursus arctos) se (ne)vrací
Posledním regionem, kde medvědí populace v českých zemích přežívala, byla Šumava. Pomník Medvědí kámen nad osadou Jelení připomíná posledního uloveného medvěda, přesněji medvědice na Šumavě, a nese datum 4. 11. 1856.
Tak skončilo období výskytu medvěda hnědého v Čechách. Na Moravě a ve Slezsku, zejména pak v Beskydech, se občasná přítomnost medvědů udržela déle, a to kvůli propojení s populací ze Slovenska. Přesto i zde šlo v 19. stol. o výskyty spíše náhodné a vzácné. Do České republiky se medvědi začali vracet přirozenou cestou v 70. let 20. století ze slovenských Karpat. Pohybují se převážně v Beskydech, kde se dnes nepravidelně vyskytuje jeden až několik málo jedinců.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
