Četba knih podporuje dětskou představivost, probouzí v nich obrazotvornost, cit pro jazyk a dochází k rozšiřování slovní zásoby. Je to prostředek, jak dítě nenásilně vzdělávat. O tom, že četba má významný vliv na rozvoj dětí a mládeže, tedy není rozhodně pochyb.
Dnes je přístup k dětské literatuře velice snadný. Ale ne vždy tomu tak bylo. V dobách minulých, až do dob romantismu, děti četly díla z literatury pro dospělé, případně čerpaly z lidové slovesnosti. Literatura pro děti se v českém prostředí objevuje poprvé ve 14. století. Prvním autorem pro děti byl Tomáš Štítný ze Štítného, který sepsal Řeči besední, určené hlavně dětem. Jeho pokračovatelem byl Jan Amos Komenský v díle Orbis sensualium pictus (1658). Povinná školní docházka znamenala převrat v rozvoji dětské četby. Vznikaly první učebnice, encyklopedie pro děti a překlady různých knih, převážně z němčiny (např. Robinson Crusoe). Časopis Přítel mládeže je vůbec nejstarší česky psaný dětský časopis. Za zakladatele české literatury pro děti je považován František Doucha a Karel Alois Vinařický. Druhý jmenovaný je autor prvního českého slabikáře a mnoha dodnes známých dětských říkadel. Určitě si vzpomenete na pořekadlo „Tluče bubeníček, tluče na buben“. S dětskou literaturou jsou spojena i další velká jména, například Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Jaroslav Foglar a další.
Marie Kulinkovská, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
