Vzdělávání nebylo ve svých počátcích záležitostí všech vrstev obyvatel. První školy vznikaly sice již v 11. století, ale sloužily především pro výchovu budoucích kněží a byly zřizovány katolickou církví. Organizovaný školní systém přišel až s tereziánskou reformou.
Školy se dělily nejdříve na klášterní, kde se vychovávaly jeptišky či mniši, a latinské, ve kterých se vyučovaly humanistické předměty. Soukromá výchova byla určena pouze pro bohaté a urozené vrstvy obyvatelstva. S příchodem protestantských mnichů, kteří používali při bohoslužbách němčinu, nastala zásadní změna. Ve městech i obcích začaly vznikat obecní školy i pro chudší vrstvy obyvatel. První učitelé neměli lehký život, potýkali se s bídou a často si museli přivydělávat jako písaři, noční hlídači či biřici. Vyučovalo se čtení, psaní, počítání a náboženství, většinou ale bez pevného rámce a smysluplné formy. Navíc výuka probíhala převážně přes zimu, kdy nemusely děti pracovat na polích. O reformních myšlenkách Jana Amose Komenského neměla většina učitelů ani povědomí. Školská reforma za vlády Marie Terezie v roce 1774 zavedla povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let a přenesla zodpovědnost za výstavbu škol a výběr učitelů na bohaté měšťany.
Jejich úroveň se výrazně zlepšila, jen na venkově stále panovala horší situace. Po roce 1848 převzaly odpovědnost obce. Docházka byla zpočátku šestiletá, současná devítiletá byla ustanovena až po roce 1918. V novodobé historii nastaly velké změny po roce 1989, kdy u nás začaly vedle státních vznikat opět i soukromé školy, a tím se rozšířily možnosti i formy vzdělávání. Dočkali jsme se konečně i té vysněné „školy hrou“. -aba-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
