Lidé se od nepaměti báli toho, co nedokázali racionálně vysvětlit. Člověk, který postrádá logické vysvětlení, automaticky tíhne k vysvětlení nadpřirozenému. A bylo tomu tak už v minulosti.
V dávných dobách byly přírodní jevy připisovány existenci nadpřirozených sil a božstev. Člověk, který byl odjakživa součástí přírody, byl vnímavý k procesům, které se v ní odehrávaly. Až s rozvojem vědy se pohled změnil a do popředí se dostalo racionální vysvětlení příčin přírodních katastrof. Nejstarší záznamy o přírodních pohromách se zachovaly jako součást nejstarších mýtů a legend lidstva. Přírodní katastrofy byly považovány za činy jednoho nebo několika všemocných bohů. Asi nejznámějším mýtem, který popisuje velkou přírodní katastrofu, je starozákonní potopa světa, která v dávnověku postihla oblast Blízkého východu. Ačkoli příběh Noemovy archy je nejznámější, rozhodně ale není jediný svého druhu ve starověkých legendách. Lidé v minulosti si po svém vysvětlovali například i jevy spojené se zemětřesením. Země byla často zobrazována, jak je nesena bájným zvířetem, jehož pohyb způsobuje na Zemi otřesy. V Mexiku to byla obrovská žába, v Japonsku naopak sumec. Nabízela se ale i jiná vysvětlení. Lidé se báli, že se bůh hněvá na jejich činy, a proto otřásá Zemí.
-mat-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
