Historie dětské zábavy kráčí dějinami lidstva od jejího úsvitu dodnes. Od barevného kamínku nebo klacíku až po mobily a notebooky. Přitom zábava pro každé dítě znamená něco jiného. Pro jedno to jsou hračky, jiné má raději společenské hry, ale čím jsou starší, nejčastěji si vybírají elektroniku. Díky tomu stále více času tráví doma, především s mobily nebo u počítačů, a uniká jim svět za oknem.
Dříve si děti hrály především venku, bez ohledu na počasí a jen s tím, co našly – klacík, kámen, provázek a kdoví co ještě. Jak se doba vyvíjela, měnily se i hračky – na dřevěné, plechové, gumové i plastové, na společenské hry nebo karty. Když jsem byla já malá, tak jsme venku trávili každou volnou chvilku, hráli si na babu, rybáře, Honzo, vstávej a tak. Má generace, na rozdíl od té dnešní, měla prostě problém s docházkou. To bylo prošení, slibů a nářků. Hlavně se dostat ven. Vždyť tolik toho na nás venku čekalo. Třeba měnit céčka, skákat gumu nebo panáka, přebírat bavlnku. Objevily se i první digitální hry, třeba kde „vlk sbírá vajíčka“ nebo tamagoči. A co dnešní děti, mají si také s čím hrát? Jistě, jen asi nejvíce letí chytání pokémonů na mobilu po městě nebo hra plná kostiček Minecraft. Dnes když jako mamča řeknu svému desetiletému klučinovi „jdi ven“, podívá se na mě a odpoví: „A co tam asi mám dělat, není tam přeci wifi .“
-ak-, foto © autor
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
