Z příběhu Kristova života výtvarně zpodobovaného v betlémech stojí na počátku tajemství svaté noci, jeho narození, kdy se stal Boží syn člověkem, aby mohl vykonat dílo spásy. Názvy betlém a jesle, vyjadřující úctu k místu Kristova narození v městě Betlémě a k ostatkům krmítkových jeslí, v nichž spočíval živý Ježíš, se v průběhu 17. století začaly užívat pro scénická zobrazení narození Páně (včetně dalších událostí vánočního okruhu), kde bylo možno přestavovat figury v závislosti na liturgickém kalendáři.
Ve středověku se u jeslí v kostelech provozovaly vánoční duchovní hry o narození Páně a příchodu sv. Tří králů. Z ženských klášterů se zase šířil zvyk kolébat Jezulátko za zpěvu mystických písní, zvlášť silně citově zasahující ženyřeholnice, které se vzdaly radosti z mateřství.
Sv. František z Assisi pak roku 1223 vynesl jesle z chrámové lodi do volné přírody (jež se po několika staletích stala podstatnou součástí scenérie betlémů) a umístil je do skalní jeskyně s živým oslem a volkem, aby vystupňoval iluzi prožitku vánoční události.
Krkonošské betlémářství je spojeno především s dřevořezbou. Figury (prostorově často deformované, aby zabíraly do hloubky méně místa) se tísnily ve značném množství na nevelkém prostoru skříňkových betlémů nebo se do široka rozbíhaly po terasách betlémové krajiny, pastviny („pouště“) či města, uchycených na roubených stěnách světnice. Oba typy mohly být „chodící“, pohyblivé. Josef s Marií přijali nocleh v měšťanském domě nebo krkonošské chalupě, ve svatém koutě, nade dveřmi, nad postelí. Zabíralo-li lešení betlému větší část světnice, ustlali si domácí pod ním.
Zájem o skříňkové betlémy byl v Krkonoších pozoruhodně velký jak v měšťanských rodinách, tak rovněž ze strany duchovních, kteří si objednávali betlémy impozantních rozměrů odpovídajících velikosti oltáře. Unikátní je skříňkový betlém říšských hrabat Morzinů, pánů na Vrchlabí, ve kterém sv. Tři králové vedou mohutný průvod jezdců s koňmi i velbloudy a v němž vedle černochů a Číňanů budí pozornost zejména Turci, nepřátelé Morzinů na válečném poli. Morzinové, potomci Anselma von Mohr, podrželi v erbu mouřeníny s korunkou a náhrdelníkem, kteří stojí i ve zmíněném betlému v expozici Krkonošského muzea ve Vrchlabí v glorietu nad zbořeništěm chrámu.
Skříňkové betlémy nebo závěsné betlémové obrazy s neměnně nainstalovanými scénami – vánoční, tříkrálovou, hromniční, postní, pašijovou, vzkříšením a domem nazaretským se sv. Rodinou – se v měšťanských domácnostech střídavě vystavovaly v závislosti na době liturgického roku. Když poptávka převyšovala možnosti krkonošských řezbářů, sahali stavitelé betlémů po jednodušších, naivnějších figurách, jimiž si během dlouhé zimy přivydělávali domácí výrobci v Herlíkovicích, Volském Dole a na krkonošských boudách, nebo po figurách z těsta, papírmašé či jiného materiálu. Příležitosti také okamžitě využili obchodníci s figurkami pocházejícími z Orlických hor, z města Králíky a okolních vesnic, které se od konce 19. století pevně zabydlely v krkonošských jesličkách. Neuvěřitelný počet pěti set figur, jež shrnovaly život Ježíšův od Zvěstování P. Marie po Nanebevstoupení Páně, vyřezal údajně zhruba mezi léty 1840–1870 pro chrám sv. Vavřince v Jilemnici tkadlec Josef Střízek. Střízkův betlém nahradil Jezulátko se sv. Rodiči a andělem Gloria od řezbáře Josefa Pátého z Pecky, který se významně podílel na renovaci jilemnického kostela v 60. letech 19. století.
Do betlémářství se promítalo nejen náboženské, ale i národní cítění a nouze nebyla ani o kuriozity. V betlému Josefa Mařatky z Vysokého stáli kolem jeskyně Narození Žižkovi bojovníci s červenými kalichy na prsou i se svým hejtmanem a andělé se na nebesích vznášeli se stuhami s nápisem: „Nazdar, Ježíšku!“
Ctižádostí mnoha betlémářů bylo oživit jesličky exotickou architekturou. Pestrá směsice hradů, zámků, chrámů a paláců domácích i světových upoutá jak v betlému bednáře z Valteřic Františka Petráka v expozici Krkonošského muzea v Jilemnici (vytvořeném v letech 1918–1941), tak v jesličkách Jana a Josefa Pittermannových z Vítkovic (postupně se rozrůstajících v letech 1893–1932), uložených ve sbírce vrchlabského muzea. Vášnivý stavitel, jemuž se betlém stal součástí života i předmětem úcty a lásky a pod jehož rukama se neustále proměnoval a rozšiřoval, nemusel být vždy zdatným řezbářem. Mnoho betlémářu nakupovalo figury a architektonické prvky na vánočních trzích, aby se zaujetím hraničícím s posedlostí vdechli postavám život.
Ukázka (redakčně zkráceno) kapitoly Betlémářství z encyklopedie Krkonoše – příroda, historie, život vydané nakladatelstvím Baset.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
