Když se dnes řekne gotika, mnohým se vybaví romantika. Ale opak je pravdou. Nebyly to jenom spanilé dámy, udatní rytíři a hrdinské činy. Hrdinové se rodili nenápadně a povětšinou měli pohnutý osud. Nejinak tomu bylo v případě našeho možná největšího, ale téměř zapomenutého vojevůdce, Jana Sokola z Lamberka.
Náš hrdina se narodil v době vlády otce vlasti Karla IV., někdy kolem roku 1355. Byl synem Jaroslava Knínice, který nechal v 70. letech 14. století založit hrad nedaleko dnešní obce Březník na Vysočině. Knínic byl od roku 1356 purkrabím ve Znojmě a od roku 1368 hofmistrem markraběte Jana Jindřicha (bratra Karla IV.). S určitostí víme o Janu Sokolovi až z listin o dědickém svědectví (1396). Od roku 1400 začíná konat službu na Vyšehradě.
Ale do té doby se zapsal do našich dějin spíše jako lapka, který ještě před rokem 1397 plení spolu s Vokem starším i mladším z Holštejna statky olomouckých biskupů, za což si vysloužili od olomouckého biskupa Mikuláše z Rýzmburka vyobcování z církve. Nakonec se ale všichni tři káli, slíbili, že svých výpadů zanechají, ale teprve biskupem Janem Mrázem z nich byla roku 1403 klatba sňata.
V době sporů krále Václava s panskou jednotou a s bratrem, uherským králem Zikmundem, vypovídá Jan Sokol nepřátelství měšťanům Nového Města Pražského za to, že se nezastali vězněného krále Václava IV. (1402–1403 ve Vídni) a působí jim škody na majetku. S tím ale neměl žádných problémů, ba naopak. Tentokrát to dělal naprosto legálně, za což mu Král Václav IV., jako svému věrnému milci, daroval svůj hrad Skalici (19. 12. 1403) a spolu s ním ves Horky u Kostelce nad Černými lesy.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
