Poutě, posvícení, hode, krmáše nebo jarmarky, to jsou nám dobře známé akce. Ale protože se dnes jaksi spojily v jednu a tutéž akci, řekněme si pár drobných rozdílů.
Poutě na svatá místa
Možná vás překvapí, že putování na posvátná místa je společné všem světovým náboženstvím. Ale především v římskokatolickém má zásadní význam. Aby ne, když ho provází od jeho počátků do dnešních dní, přestože bible k putování přímo nevybízí. A tak Homo viator (člověk putující) musel navštívit Jeruzalém ve Svaté zemi, později pak věčné město Řím. Bylo jen otázkou času, kdy vzniknou i další poutní místa, včetně těch regionálních. Ale už generace druhé poloviny 20. století si při slově pouť vybaví především kolotoče, houpačky, střelnice a provizorní stánky s perníkem, balónky na gumě, tureckým medem, kapslovkami a štěstíčky v obálkách za 5 Kč. Dnešní generace znají poutě už jen jako hlučnou, bezduchou, komerční akci plnou nekvalitního zboží.
Posvícení, hode, krmáše...
Věděli jste, že se o posvíceních shazoval kozel z věže nebo umlátil kačer cepy? Tyto ohavnosti ale byly v době, kdy ještě nebyli ochránci zvířat. Mnozí dnes spojují pouť s posvícením, ale poutě jsou aktem vysloveně duchovním, kdežto posvícení světským. Jejich tradice sahá hodně do minulosti a už císař Josef II. se v roce 1786 pokusil omezit tyto okázalé slavnosti tím, že jim přidělil pevný termín, tedy třetí neděli říjnovou po sv. Havlu. Od té doby se sice slavila císařská (havelská) posvícení, hody, na Lašsku krmáše, ale jako správní furianti jsme si ještě slavili také ty své, až jsme nakonec ty císařské opustili úplně a vrátili se ke svým. Konaly se od poloviny srpna do konce listopadu a byly oslavou ukončení hlavních polních prací. Týkaly se celé vesnice a trvaly i týden. Byla při nich volena chasa, která pak organizovala všechno dění. Dnes se v mnoha vesnicích sice drží, ale jedná se spíše o rodinnou sešlost s nádechem šílených příprav, vůně pečené husy a koláčků.
Výroční trhy
Označení pochází z německé složeniny Jahrmarkt (Jahr – rok, Markt – trh). Jednalo se o právo udílené městům k pořádání výročních trhů, především za účelem posílení městské pokladny. Město, které mělo jeden trh za rok, bylo významné, ale známe případy, kdy měla města čtyři i více výročních trhů. Dnes, když slyším slovo jarmak, prchám. Tedy pokud není doplněno přívlastkem jako historický, tradiční, staročeský, hrnčířský nebo lidových řemesel. V opačném případě se jedná o obyčejný bazar.
Kresba: Marta Krátká Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
