Hlavní nádraží v Praze (také Wilsonovo) je v provozu od 14. prosince 1871, kdy z něj byl zahájen železniční provoz Dráhy císaře Františka Josefa na jih do Benešova, Tábora a Vídně.
Tehdy se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa. Zahájení provozu se konalo zcela bez zájmu veřejnosti a první vlak z Vídně do Prahy využilo pouhých devět cestujících! Původní budova nádraží byla postavena v novorenesančním slohu podle návrhu Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia. Nádraží samozřejmě po čase přestalo kapacitně vyhovovat. Proto byla v roce 1899 vypsána architektonická soutěž na novou nádražní budovu včetně radikálního rozšíření kolejiště a nástupišť. Ze soutěže vyšel vítězně návrh architekta Josefa Fanty, jednoho z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury. Podle něj bylo nádraží v letech 1901–1909 komplexně přestavěno.
Asi málo známý je fakt, že po roce 1922 v jedné z věží nádražní budovy provizorně sídlila Česká astronomická společnost. Pozorování nebeských těles tu však pro kouř z lokomotiv nebylo prakticky možné, a proto astronomové věž záhy opustili. V letech 1972–77 byla Fantova historická budova nádraží doplněna o třípodlažní odbavovací halu. Špatný stav nádraží na počátku 21. století si vyžádal rozsáhlou rekonstrukci, která byla zahájena 14. rosince 2006. Hlavní část rekonstrukce byla dovršena koncem minulého roku.
-jol-
foto © Wikipedie
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
