Rádi se touláte starou Prahou a často vaše kroky vedou tajuplnou a pověstmi opředenou Kampou? Když půjdete po břehu Vltavy, nemůžete přehlédnout nepřehlédnutelnou židli, která stojí na zdi zdymadla. Zdymadlo, to je takové zařízení, které slouží ke zvýšení hladiny na řece, kudy potom proplouvají parníky z dolní části Vltavy do horní.
Před časem jsme si povídali o vodníkovi, který žije na Kampě a rád sedává na některé z luceren. Možná proto, že byl sám, možná proto, že si neměl s kým hrát, dal si jednoho dne inzerát. „Hledám slečnu vodnici, co má rudou čepici a nemá si s kým hrát.“ Když zase jednou seděl na své oblíbené lucerně, přišlo mu vodnickou poštou psaní. Vodníci totiž mají svou vlastní poštu a dopisy jim chodí v láhvi, kterou přináší ne pošťák, ale voda.
Psala mu vodnická slečna, že je také sama, že si také nemá s kým hrát, a že jakmile si sbalí svých pět hrníčků a dva kufry, za vodníkem na Kampu připlave. To bylo příprav, to bylo shonu. Vodník nevěděl, kam dřív skočit. Ještě ani nepoklidil a už někdo zvoní u dveří jeho podvodního bytu. To bude ona, polekal se, a šel otevřít. Ale nebyla to ona, byl to chlap stěhovák a na vodníka spustil: „Tak kam dáme tu židli, šéfe?“
Vodník totiž objednal pro slečnu vodnici židli. Dokud byl sám, jedna židle mu stačila, ale teď, když budou dva, byla by jedna židle málo. Jaké ale bylo jeho zděšení, když zjistil, že vodnický supermarket Podvodník mu dodal židli moc velkou a že se mu do bytu nevejde. Proto ji chtě nechtě nechal stát na zdi zdymadla a od té doby tu židle stojí. Občas, když si chce vodnická slečna udělat z vodníka legraci, sedává na té židli a volá: „Kdo má židli, ten bydlí.“
Antonín Fridrich
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
