Jak ten čas letí...

29.09.2008 | 17:27
Jak ten čas letí...

Zdá se to být docela nedávno, kdy se vodník z Kampy seznámil s vodnickou slečnou. Jak pak ona za ním přijela na návštěvu, jak si vodník objednal židli, která se mu nevešla do bytu, a jak u něho slečna zůstala napořád.
Než by jeden řekl švec, vodnické rodince se narodila dvojčata - malá vodnice a vodník. To bylo radosti, to bylo slávy. No aby ne, když to byla první vodníčata dvojčata, která se na Kampě narodila od roku 1848. Potom se ale jeden nemůže divit, že táta vodník tu událost slavil až do rána. Možná si řeknete, že ti vodníci jsou pěkní, protože sotva máma vodnice přivede na svět malé, táta vodník hůl do ruky, klobouk na hlavu a hurá na Růžek slavit. Naštěstí lidé nejsou vodníci, nám by se to nemohlo stát.
A tak čas běžel. Rodiče vodníci si pomalu zvykali, že nejsou doma sami, a jejich drobotina jim to často a ráda připomínala. Jednoho dne, bylo to takhle v pátek odpoledne, když se táta vodník vrátil z práce domů, mamka vodnice mu sladkým hláskem povídá. Víš táto, jsem tu doma pořád sama. Ty si jen někde někoho lákáš, plašíš, topíš a na rodinu nemyslíš. Já chci, abys nás vzal s dětmi někam na výlet. Už jsem to domluvila, sumci Bohouš a Jarouš nás odvezou.
No jo, mámo, tobě se řekne výlet, ale čím, to mi pověz? Čím, čím, no asi lodí, ne? No jo, lodí, ale kde mám tu loď vzít? Víš přece, že nám tu poslední vzala povodeň. „Hm, myslela jsem si, že to řekneš. Proto jsem už v pondělí objednala u strýčka Žabky z Davle novou. Dnes dopoledne ji přivezl. Hm, to je fajn, ale kde na tu loď vezmeme? Já dnes musel zaplatit návnady a pentle, peníze už nemám. Myslela jsem si, že to řekneš. Proto jsem prodala jeden z těch hrníčků bez ouška, co se na ně práší támhle na polici. Představ si, starožitník na Starém Městě mi za něj dal tolik, že máme nejenom na loď, ale zbylo i na domácnost. Hm, říkáš jeden z těch hrníčků bez ouška, co se na ně práší támhle na polici? To se věru nedivím. Být tím starožitníkem, dal bych ti i víc. No co, ráno hurá na výlet. Zajedeme si ke Svatojánským proudům u Davle, ať můžu strýčku Žabkovi pěkně poděkovat.
Kresba Marta Krátká
Antonín Fridrich




počet zhlédnutí: 777

tento článek najdete ve vydání: KAM po Česku říjen 2008

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.