(175 let)
Český architekt a stavitel Antonín Wiehl se narodil 26. dubna 1846 na Metternichově panství v Plasích, do rodiny německého lesního úředníka Antona Wiehla. Patřil k tzv. generaci Národního divadla i vůdčím osobnostem novorenesance.
Po studiích na nižší reálce v Plzni (1857–1863) a vyšší reálce v Praze zahájil studia na Polytechnickém ústavu Království českého (1863). Byl žákem prof. Josefa Zítka a studium ukončil v roce 1868 jako průměrný student. Po škole působil krátce ve Slatiňanech u architekta, stavitele a restaurátora Františka Schmoranze (1869–1870). Na Českou techniku v Praze se vrátil jako asistent profesora Josefa Niklase (1871–1873). Od počátku 70. let procestoval Evropu (Itálie, Rakousko, Sicílie, Tyrolsko, Švýcarsko, Francie, Černá Hora, Španělsko, Řecko), severní Afriku a v březnu 1910 Asii. S Marií Lukasovou se oženil 25. dubna 1876 ve Slaném, manželství ale zůstalo bezdětné. Antonín byl od roku 1873 architekt a soudní znalec na volné noze, stavitel se stal díky výnosu c. a k. místodržitelství z 15. 2. 1873 a magistrátního výměru z 24. 2. 1873. V Komisi pro soupis památek Prahy spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách. Mezi známé realizace pražských staveb patří například arkády Vyšehradského hřbitova či Muzeum Bedřicha Smetany. Antonínova tvorba silně ovlivněná italskou renesancí přerostla koncem 19. století do architektury kombinované s prvky české renesance. Antonín Wiehl zemřel 4. 11. 1910 v Praze. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově v rodinné hrobce upravené podle vlastního návrhu. Svůj dům na Václavském náměstí odkázal České akademii věd.
Katka Slezáková a Luděk Sládek, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
