Máme pro vás zajímavé knihy s tipy na výlety po České republice.
Nabídka ubytování v České republice - hotely, penziony, chaty a ostatní.
Další osobností, která v době nacistické okupace byla nedobrovolným "hostem" Malé pevnosti v Terezíně, je Emil František Burian (11. června 1904, Plzeň - 9. srpna 1959, Praha). Tento mimořádně nadaný český dramatik, ale také teoretik umění, žurnalista, básník, zpěvák, herec, hudebník, skladatel a režisér, patří bezesporu k našim nepřehlédnutelným předválečným osobnostem.
Narodil se v hudebnické rodině v Plzni. Jeho otec Emil Burian (1876-1926) byl operním pěvcem, matka Vlasta učitelkou zpěvu a strýc Karel (1870-1924) předním tenoristou své doby. E. F. Burian začal svá studia na smíchovském gymnáziu (1914), ta ale nedokončil, a začal se věnovat hudbě. Studoval na Státní konzervatoři v Praze, kde v roce 1927 absolvoval. V devatenácti vstoupil do KSČ a v jedenadvaceti uvedlo Národní divadlo jeho operu Před slunce východem. Byl členem sdružení Devětsil a stál u zrodu Osvobozeného divadla či Divadla Da-Da, kde se spolupodílel na představeních jako skladatel, hudebník, herec, režisér i autor. V roce 1927 založil soubor E. F. Burianův voiceband a vystřídal několik úspěšných angažmá, především jako režisér, například v kabaretu Červené eso. Roku 1933 založil známé divadlo D 34 (číslice označovala vždy rok), kde jako jediný umělecký vedoucí i režisér působil až do svého zatčení gestapem.
Až příliš nezakrytě projevoval svůj nesouhlas s nacistickou okupací. "Déčko" bylo uzavřeno nacisty 12. března 1941, Burian zatčen a spolu s ním i Nina Jirsíková, se kterou ve Voicebandu (1929) nastudoval Máchův Máj (Jirsíková ho později uvedla také v koncentračním táboře Terezín). Burian byl zanedlouho z pankrácké věznice převezen do Malé pevnosti v Terezíně, odkud byl v první polovině června 1941 transportován nejprve do Dachau a poté do Neuengamme u Hamburku, kde pracoval ve zbrojní továrně. Ale jen zázrakem se dočkal konce války. Dopoledne 26. dubna 1945 byl totiž nahnán na zaoceánskou loď Cap Arconu a spolu s ním přes 4 500 vězňů z koncentračního tábora Neuengamme a přeživších z pochodů smrti z tábora Fürstengrube. Plánem nacistů bylo Cap Arconu spolu s další nákladní lodí Thielbek vyvézt na otevřené moře a potopit i s vězni. Třetího května však zaútočilo na lodě britské královské letectvo a potopilo je. Přežilo jen asi 400 lidí, mezi nimi také Emil František Burian.
Po návratu do vlasti se Burian nejprve zapojil do přestavby českého divadelnictví a od roku 1946 vedl divadlo "D" (později divadlo E. F. Buriana, dnes divadlo Archa). Po únoru 1948 se stal poslancem a v roce 1954 mu byl udělen titul národní umělec. Zemřel za dosud nevyjasněných okolností na otravu jater. Burian byl celkem třikrát ženatý. Z druhého manželství s Marií Šubrtovou má dceru Kateřinu Burianovou-Rajmontovou (1946), herečku a básnířku, členku činohry ND a držitelku ceny Thálie 2009. Syn z třetího manželství s herečkou a spisovatelkou Zuzanou Kočovou je písničkář Jan Burian. Vnuk Buriana a syn dcery Kateřiny je Filip Rajmont (1977), herec a dabér.
Přestože bylo dílo E. F Buriana silně levicově ovlivněno, byl kritizován "zleva i zprava" a spolustraníky byl považován za nevypočitatelného i nepohodlného. Svou především předválečnou divadelní tvorbou však pozitivně ovlivnil moderní české divadlo, které z něj čerpá dodnes.
Luděk Sládek
|
E. F. Burian po návratu v roce 1945
|
Cap Arcona, německá luxusní zaoceánská loď
|
|
Představení z roku 1937
|
Dopis Buriana do Terezína z 13. 10. 1947
|
|
Burianova knížečka Zameťte jeviště!
|
Burianův Voiceband měl v Sieně veliké úspěchy
|
foto © Památník Terezín a Wikipedie
Další články z vydání